Sázet stromy pro zemi, která nás živí

V Afghánistánu se většina lidí živí zemědělstvím, chovem dobytka a pastevectvím. Chudí lidé ovšem nejsou schopní přírodu chránit a obnovovat tak dobře, jak by bylo potřeba.

Člověk v tísni pořádá na toto téma s vybranými představiteli místních komunit intenzivní školení a společné diskuze. Řeší se například ochrana pastvin, voda na zavlažování a preventivní opatření před povodněmi nebo také budování školky pro pěstování sazenic.

Díky příspěvkům ze Skutečného dárku jsme v první polovině tohoto roku rozdali ve dvaceti vesnicích v jižní části provincie Balch tři druhy sazenic – jabloně, ruské vrby a borovice. Tyto stromy pomohou chránit pastviny a zemědělskou půdu před erozí a v některých případech i obytné domy před sezónními povodněmi a následnými sesuvy půdy.

Stromy jsme vysázeli například ve vesnicích Omakai Afghania a Omakai Uzbekia, mezi kterými každé jaro protéká rozvodněná řeka a ničí farmářům pole.

Během distribucí sazenic se nám svěřil 76-letý farmář Baba Arama: „Povodně jsou v této oblasti velmi časté a vedou k erozi půdy, která ničí naše domy, pole, pastviny a způsobuje další problémy. Já mám 9 dětí a 18 vnoučat a nikdy jsem neměl dost peněz, abych tomu mohl nějak zabránit. Teď ale mohu použít darované stromky k tomu, abych vysázel ochrannou zeď před vodou, která nám každý rok odplavuje úrodnou půdu, co nás živí.”

Distribuce sazenic financovaná ze Skutečného dárku probíhala jako součást tříletého projektu ke zlepšení managementu přírodních zdrojů v provincii Balch na severu Afghánistánu, kde Člověk v tísni dlouhodobě působí. Měla přispět k zabezpečení obživy chudých vesnických oblastí a tím ke zlepšení jejich životních podmínek. V rámci projektu jsme například v každé z podpořených vesnic iniciovali vytvoření odborné sítě farmářů (obdoba družstev), kteří lépe využijí znalosti a dovednosti získané v jednotlivých školeních. Celkově jsme díky podpoře českých dárců také rozdali 1320 sazenic ve dvaceti vesnicích. Ty místní farmáři zasázeli podle předem vytvořeného plánu do míst s největším rizikem eroze a zároveň tak, aby byly prospěšné celé komunitě.