Jirka zjistil, že ho učení vlastně baví

Jiříka k nám přivedla jeho ustaraná maminka v červnu tohoto roku. Chodil do šesté třídy a propadl z českého jazyka. Maminka je samoživitelka a stará se o tři děti, navíc látce moc nerozumí, nemohla tedy synovi pomoct s přípravou na opravné zkoušky. Nabídli jsme jí, že Jiříka budeme dvakrát týdně doučovat, aby zkoušky v září zvládl.

Jirka k nám přišel jako ustrašený chlapec, který nevěřil, že by u zkoušky mohl uspět. Měl velké mezery v látce, a navíc trpěl poruchou ADHD. Od učení často odbíhal a nedokázal se na něj soustředit.

Při výuce jsme se museli vrátit k úplným základům a pak teprve postupovat k obtížnější látce. Všechno jsme opakovali několikrát, v závěru hodiny jsme se k látce znovu vraceli. Mimo doučování dostával Jiřík domácí úkoly a jeho maminka dohlížela, aby je plnil.

ilustrační foto

Během hodin jsme si s Jirkou povídali i o jeho zájmech, snech i starostech. Jirka s námi postupně začal více komunikovat a v učení si byl jistější a jistější.

Poslední týden před zkouškami nás navštěvoval každý den v týdnu. Bylo na něm vidět, že je opravdu chce zvládnout a postoupit do dalšího ročníku.

Když k nám Jiřík přišel, nevěděl, jaké pády čeština rozlišuje. Na zkouškách o dva měsíce později už dokázal udělat rozbor věty a nakreslit k němu graf. Jeho maminka nám po zkouškách s obrovskou radostí volala, že všechno zvládl, a paní učitelka ho dokonce pochválila za perfektní větný rozbor.

Jirka díky doučování našel motivaci i sebevědomí a navíc zjistil, že ho učení vlastně baví. Na doučování k nám dochází i v tomto školním roce a my máme obrovskou radost, že postoupil do dalšího ročníku.