Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Úvod

Člověk v tísni, o.p.s. Menu

Báječný šicí stroj

Pomáhejte s Člověkem v tísni. Tento dárek má hodnotu šicího stroje, který pro chudou ženu znamená možnost uživit své děti. Díky českým dárcům Člověk v tísni nakupuje v Kongu, Namibii či na Srí Lance šicí stroje, které místním ženám pomůžou zajistit obživu.

Nákupem tohoto darovacího certifikátu přispějete na program pomoci OBŽIVA v rámci sbírky Skutečná pomoc.

1 500 Kč

Chci pomoci a nepotřebuji certifikát

Videa

 

Paní Déví žije na Srí Lance v oblasti, kde donedávna bojovala vládní vojska s Tamilskými tygry. Během bojů přišla o manžela a se svými dvěma dětmi strávila víc než rok života v uprchlickém táboře. Postavit se na vlastní nohy jí pomohl až Člověk v tísni a Skutečný dárek ve formě šicího stroje, díky kterému uživí sebe i svou rodinu.

Příběhy

Fátima teď šije všem na očích

 

Paní Fátimu (pozn. na první fotce) jsem potkala během jednoho z krejčovských kurzů, které Člověk v tísni organizoval pro chudé venkovské ženy v provincii Kuemba,“ říká Marie Wichsová, koordinátorka naší pomoci v Angole. „Od prvního okamžiku si mě získala. Fatima je pracovitá žena a práce na zapůjčeném šicím stroji jí šly od ruky.“ Nejdříve šila oblečky pro svého asi dvouletého syna. Toho nosila s sebou na kurzy zavázaného v šátku na hrudi. Jak se zdokonalovala, začala postupně vyšívat i pro sebe.

Spolu s Fatimou se kurzu pro budoucí švadleny účastnilo dalších 16 žen. O kurz byl velký zájem také proto, že ho vedli zkušení krejčí s mnohaletou praxí. Pro všechny ženy to byla jedinečná příležitost jak si osvojit nové řemeslo a trochu tak přilepšit do rozpočtů svých chudých rodin. Fátima Angelina využila téhle příležitosti beze zbytku. „Když něco pletla v ruce, nosila si rozdělanou práci všude s sebou a pletla třeba, i když jsme si spolu potom povídaly,“ vzpomíná Marie Wichsová.

Když po dvou měsících kurz skončil, dostala paní Fátima stroj, na kterém pracovala, jako dar. O stroj se dobře stará a rozjela díky němu drobnou živnost. „Měla jsem z ní opravdu radost. Když pracovala, dávala si stroj ven, aby to všichni ve vesnici a okolí viděli. Postupně za ní začali chodit první zákazníci,„ říká Marie. Fátima si určila cenu za své služby – zašití roztrženého oblečení, zmenšení či zvětšení oděvu nebo přímo ušití něčeho nového z místních krásných látek.

To všechno je opravdu velký obchodnický úspěch v oblasti, kde něco šít není zvykem. Lidé si obvykle nakupují obnošené oblečení z USA a Evropy přímo na místních trzích. Šikovná Fátima si šitím přivydělá na základní věci jako například olej, sůl nebo mýdlo. Jsou to vítané peníze navíc k výnosu z pole, které vlastní s manželem.

Jménem paní Fátimy a dalších 16 absolventek kurzu šití bychom chtěli poděkovat všem dárcům Skutečného dárku, bez jejichž pomoci by kurz nemohl proběhnout.

Za výdělek z šití mohou děti chodit do školy

 

Panu Shanmugalingamu Sriharanovi se na čele rýsují znatelné vrásky, když popisuje svou starost uživit pětičlennou rodinu. Válka mu vzala možnost manuální práce. Zranění od miny, jež způsobilo ztrátu všech prstů na levé ruce, mu nedovolí sehnat žádnou sezonní práci na poli. Přitom musí uživit své tři děti. Jen pokrýt školní docházku dvou nejstarších představuje pro rodinu pana Shanmugalingama nemalou finanční zátěž.

Před válkou měli oba dospělí stálou práci, která rodinu bez problému uživila. Nyní musí spoléhat na příjem ženy a drobnou finanční výpomoc pana Shanmugalinga­ma z občasného výdělku. Jeho žena si před válkou přivydělávala šitím. O svůj stroj však přišla a po válce byla závislá na půjčování cizích strojů. Na nich mohla ve volných chvílích šít a sehnat tolik potřebné peníze pro domácnost.

Byla proto nesmírně šťastná, když jí naši pracovníci darovali zbrusu nový šicí stroj, zakoupený díky českým dárcům. Její nynější příjem kolem 1000 korun měsíčně stačí pokrýt náklady na školní docházku pro obě děti a něco zbude i na jídlo.

Paní Kirubarathy už zase hledí šťastně na budoucnost

Paní Kirubarathy potkal podobný osud jako tisíce tamilských rodin ze severu Srí Lanky. Téměř tři desetiletí trvající válečný konflikt je donutil prchnout z domova, několikrát se přesouvat z místa na místo a strávit poslední válečné měsíce v uprchlickém táboře. Během jednoho takového nuceného přesunu si manžel, pan Kukenthirakumar, těžce poranil koleno a to už se mu nikdy pořádně nezahojilo. Díky tomu teď nemůže vykonávat těžké práce na poli, jako byl dříve zvyklý.

Těsně po návratu do své vesnice Thirunagar dostala rodina paní Kirubarathy od vlády a neziskových organizací základní potraviny na prvních pár měsíců, nutný materiál (například vlnitý plech) k dočasné opravě svého těžce poničeného domu a drobný grant, kterým pokryli opravu studni a poničeného plotu kolem jejich zapleveleného políčka. Jen smutně oba dva vzpomínají na časy před válkou, kdy vlastnili malé krejčovství a manžel vydělal dostatek peněz jako námezdní síla na polích zámožnějších sousedů. Nyní dostane práci pouze na 10–12 dní v měsíci a paní Kirubarathy až dosud přispívala do rodinné kasy pár drobnými při výpomoci v místním krejčovství. Jejich teď už 14-letý syn trpí od malička dýchacími potížemi a velkou většinu měsíčního výdělku tak spolkne jeho léčba. Paní Kirubarathy měla velký sen, pořídit si opět šicí stroj a šít na zakázku pro lidi z okolí. S tak omezenými příjmi si ho však sotva mohla dovolit. Štěstí se na ni usmálo až nyní, kdy ji Člověk v tísni díky Skutečnému dárku podpořil tímto darem. Paní Kirubarathy s úsměvem vypráví: „Za vaši pomoc jsem nesmírně ráda, přišla v pravý čas. Společně s vaším zaměstnancem jsem promluvila s majitelem krejčovství, kde jsem dřív pracovala a on mi přenechal několik zakázek. Teď už si domlouvám obchody sama a vydělám si dost peněz na to, abych mohla synovi zaplatit léčbu i školní docházku.” Paní Kirubarathy se nám svěřila se svým snem jednou si opět otevřít svoje malé krejčovství. Přejme jí, ať se jí to podaří.

Sousedé vědí, že dobře šiju

Paní Premila přišla kvůli válce na Srí Lance o část rodiny i domov. Díky šicímu stroji od dárců z Česka může šít a uživit své dvě děti.Když jsme utíkali z domova před válkou, vojáci právě bombardovali vesnici a cestu. Utíkali jsme na sever do města Vavuniya tak rychle, jak to šlo. Moje matka a osmiletá dcerka a mnoho dalších lidí bombardování nepřežilo,“ vypráví mechanicky devětadvacetiletá Premila a její oči jsou upřené do prázdna.

Většinu roku 2009 její rodina prožila v utečeneckém táboře. V říjnu je armáda konečně pustila, jejich domek byl ale za války zbořen. Nemáme dům. Proto bydlíme v dočasném přístřešku z vlnitého plechu. Ale jinak se věci začaly pomalu vracet do zajetých kolejí. Děti – šestiletá Januha a desetiletý Sangeeth tu chodí do školy a já pracuju jako učitelka v mateřské školce. Vydělám kolem tří tisíc rupií za měsíc (asi 500 korun). Je to lepší než nic, ale rozhodně to nestačí na uživení naší rodiny. Všechno je teď drahé – rýže, zelenina, prostě všechno. Práce ve školce je na dohodu, takže ředitel může kdykoliv říct, že mě nepotřebuje,“ hodnotí situaci Premila.

Před válkou jsem šila celé rodině hezké šaty. Tehdy jsme měli dům a šicí stroj a peníze na látku,“ vzpomíná na lepší časy Premila. „Takže teď díky šicímu stroji od lidí z Česka můžu po večerech, nocích a o víkendech šít šaty na zakázku a přivydělat si peníze, které teď tak nutně potřebujeme. Sousedé vědí, že dobře šiju, všichni, kdo na to jen trochu mají, mi nosí látky, ať pro ně něco ušiju, mám z toho opravdu radost. Lidé umí ocenit, když něco dobře umíte. A já se práce nebojím.“ slibuje odhodlaně Premila.

 

Něco málo o Srí Lance

Srí Lanku zasáhla v roce 2004 ničivá vlna Tsunami. Dlouhou dobu před tím zde ale už probíhala občanská válka, která si vybrala více než 75 tisíc obětí, další miliony lidí přišly o veškerý majetek a byly v důsledku války nuceni opustit své domovy.

Naše pomoc zde od roku 2005 směřuje k lidem, kteří prošli válečným konfliktem a navíc jim další tragédii způsobila živelná katastrofa. I díky podpoře dárců z České republiky se zde pomalu daří obnovovat živnosti a vracet život do normálu.

 

Náhledy certifikátu

Zde se můžete podívat, jak bude Váš Skutečný dárek vypadat. Níže jsou náhledy tištěného a elektronického dárkového certifikátu, na které můžete kliknout. Obrázek se Vám pak zvětší a budete si ho moci lépe prohlédnout.

Věnování, které je na náhledu červeně, na Vašem Skutečném dárku samozřejmě nebude. Místo toho ho budete moci dopsat vlastnoručně. U tištěného certifikátu dopíšete své přání, až Vám bude doručen Českou poštou. U elektronického máte tuto možnost v košíku.

Náhled tištěného certifikátu

Náhled elektronického certifikátu

Podrobnější popis

Nákupem tohoto certifikátu přispějete na program pomoci OBŽIVA.

Z peněz získaných na program OBŽIVA pomáháme lidem postavit se na vlastní nohy. Podporujeme především ty, kteří vlivem přírodní katastrofy či války ztratili možnost živit sebe a své rodiny. Rybáři dostávají kánoe a sítě, aby mohli znovu vyrazit na moře. Farmářům dáváme ovce či krávy nebo zemědělské nářadí a osivo. Pro začínající řemeslníky zajišťujeme školení.

Naším konečným cílem je ekonomická samostatnost lidí, kterým pomáháme. Nechceme a nemůžeme jim pomáhat donekonečna. Díky projektům OBŽIVA se tito lidé budou schopni sami uživit.

Podívat se na všechny dárky