Báječný šicí stroj

Paní Kirubarathy potkal podobný osud jako tisíce tamilských rodin ze severu Srí Lanky. Téměř tři desetiletí trvající válečný konflikt je donutil prchnout z domova, několikrát se přesouvat z místa na místo a strávit poslední válečné měsíce v uprchlickém táboře. Během jednoho takového nuceného přesunu si manžel, pan Kukenthirakumar, těžce poranil koleno a to už se mu nikdy pořádně nezahojilo. Díky tomu teď nemůže vykonávat těžké práce na poli, jako byl dříve zvyklý.

Těsně po návratu do své vesnice Thirunagar dostala rodina paní Kirubarathy od vlády a neziskových organizací základní potraviny na prvních pár měsíců, nutný materiál (například vlnitý plech) k dočasné opravě svého těžce poničeného domu a drobný grant, kterým pokryli opravu studni a poničeného plotu kolem jejich zapleveleného políčka. Jen smutně oba dva vzpomínají na časy před válkou, kdy vlastnili malé krejčovství a manžel vydělal dostatek peněz jako námezdní síla na polích zámožnějších sousedů. Nyní dostane práci pouze na 10-12 dní v měsíci a paní Kirubarathy až dosud přispívala do rodinné kasy pár drobnými při výpomoci v místním krejčovství. Jejich teď už 14-letý syn trpí od malička dýchacími potížemi a velkou většinu měsíčního výdělku tak spolkne jeho léčba. Paní Kirubarathy měla velký sen, pořídit si opět šicí stroj a šít na zakázku pro lidi z okolí. S tak omezenými příjmi si ho však sotva mohla dovolit. Štěstí se na ni usmálo až nyní, kdy ji Člověk v tísni díky Skutečnému dárku podpořil tímto darem. Paní Kirubarathy s úsměvem vypráví: „Za vaši pomoc jsem nesmírně ráda, přišla v pravý čas. Společně s vaším zaměstnancem jsem promluvila s majitelem krejčovství, kde jsem dřív pracovala a on mi přenechal několik zakázek. Teď už si domlouvám obchody sama a vydělám si dost peněz na to, abych mohla synovi zaplatit léčbu i školní docházku.” Paní Kirubarathy se nám svěřila se svým snem jednou si opět otevřít svoje malé krejčovství. Přejme jí, ať se jí to podaří.

Nahoru ke košíku

Paní Premila přišla kvůli válce na Srí Lance o část rodiny i domov. Díky šicímu stroji od dárců z Česka může šít a uživit své dvě děti. „Když jsme utíkali z domova před válkou, vojáci právě bombardovali vesnici a cestu. Utíkali jsme na sever do města Vavuniya tak rychle, jak to šlo. Moje matka a osmiletá dcerka a mnoho dalších lidí bombardování nepřežilo,“ vypráví mechanicky devětadvacetiletá Premila a její oči jsou upřené do prázdna.

Většinu roku 2009 její rodina prožila v utečeneckém táboře. V říjnu je armáda konečně pustila, jejich domek byl ale za války zbořen. „Nemáme dům. Proto bydlíme v dočasném přístřešku z vlnitého plechu. Ale jinak se věci začaly pomalu vracet do zajetých kolejí. Děti – šestiletá Januha a desetiletý Sangeeth tu chodí do školy a já pracuju jako učitelka v mateřské školce. Vydělám kolem tří tisíc rupií za měsíc (asi 500 korun). Je to lepší než nic, ale rozhodně to nestačí na uživení naší rodiny. Všechno je teď drahé – rýže, zelenina, prostě všechno. Práce ve školce je na dohodu, takže ředitel může kdykoliv říct, že mě nepotřebuje,“ hodnotí situaci Premila.

„Před válkou jsem šila celé rodině hezké šaty. Tehdy jsme měli dům a šicí stroj a peníze na látku,“ vzpomíná na lepší časy Premila. „Takže teď díky šicímu stroji od lidí z Česka můžu po večerech, nocích a o víkendech šít šaty na zakázku a přivydělat si peníze, které teď tak nutně potřebujeme. Sousedé vědí, že dobře šiju, všichni, kdo na to jen trochu mají, mi nosí látky, ať pro ně něco ušiju, mám z toho opravdu radost. Lidé umí ocenit, když něco dobře umíte. A já se práce nebojím.“ slibuje odhodlaně Premila.

Nahoru ke košíku

Něco málo o Srí Lance

Srí Lanku zasáhla v roce 2004 ničivá vlna Tsunami. Dlouhou dobu před tím zde ale už probíhala občanská válka, která si vybrala více než 75 tisíc obětí, další miliony lidí přišly o veškerý majetek a byly v důsledku války nuceni opustit své domovy.

Naše pomoc zde od roku 2005 směřuje k lidem, kteří prošli válečným konfliktem a navíc jim další tragédii způsobila živelná katastrofa. I díky podpoře dárců z České republiky se zde pomalu daří obnovovat živnosti a vracet život do normálu.