Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Úvod

Člověk v tísni, o.p.s. Menu

Pumpa na čistou a zdravou vodu

Pomáhejte s Člověkem v tísni. Nová pumpa znamená čistou a zdravou vodu. Člověk v tísni kope a vrtá desítky nových studní nebo opravuje ty nefunkční. Díky čisté podzemní vodě z těchto studní se výrazně snižuje nemocnost dětí, které nemusejí pít vodu ze znečištěných řek.

Nákupem tohoto darovacího certifikátu přispějete na program pomoci VODA v rámci sbírky Skutečná pomoc.

4 500 Kč

Chci pomoci a nepotřebuji certifikát

Videa

 

Voda je v Etiopii vysoce nedostatkovým zbožím. Ženy a děti tráví často velkou část svého dne chozením s kanystry ke zdroji vody, kterou pak využijí na vaření, praní, úklid a další základní úkony v domácnosti. Když se porouchal vrt ve vesnici Yeye, byla to pro místní katastrofa. Také díky dárcům Skutečného dárku jsme však pomohli s jeho opravou. Podívejte se, jak to dnes vypadá u vrtu, který každý den dává pitnou vodu desetitisícům lidí z okolí.

Příběhy

K řece nebo do studny?

 

Na východě Konga se rozkládá hluboká džungle, v jejíchž útrobách se nacházejí malé i větší vesnice a osady. Dostat se do nich někdy obnáší využití hned několika dopravních prostředků. Cesta letadlem, autem, lodí, motorkou a nakonec pěšky vás dovede do odlehlé vesnice Selebo, jedné z osmi vesnic, kde jsme mohli díky Skutečným dárkům postavit novou studnu. Dohromady znamenají tyto studny přístup k nezávadné vodě pro více než 1 600 domácností.

Sipa chodí k nové studni pro vodu někdy i několikrát denně. Aby ne, má doma šest dětí, z toho jedny dvojčata. Dříve chodila pro vodu do špinavé řeky za vesnicí, ale kvůli špatné kvalitě trpěla celá rodina chronickými průjmy, které způsobovaly dehydrataci a špatné vstřebávání živin z jídla. Díky kratší cestě pro vodu má teď Sipa také více času na pěstování rýže a arašídů, které znamenají živobytí pro její rodinu.

O vesnici vedle, což může v Kongu znamenat také den cesty džunglí, chodí k nové studni pro vodu zase čtyřicetiletá Alu. Ta se živí pěstováním tradičního manioku, který tvoří základ místní stravy. Dříve chodila s ostatními ženami do tůně kus za vesnicí, v obzvláště teplých měsících ale tůň začala zahnívat a široko daleko nebyl jiný zdroj vody. I pro ni znamená nová studna snížení průjmových onemocnění, které jsou v této oblasti třetí nejčastější příčinou úmrtí.

 

 

 

 


Ráno u vrtu

fotografie od Petry Vránové, šéfky mise v Etiopii
 

Tak takhle to vypadá ráno u jednoho z vrtů, který jsme v Etiopii opravili. Dlouhé fronty lidí. Všichni tu jsou za stejným cílem– získat aspoň trochu vody pro svoji rodinu. Vědí, že na ně přijde řada až za několik hodin, přesto se však usmívají. Veřejná studna je vždy místem setkávání pro lidi z širokého okolí.

O vrt se stará skupinka místních lidí, říkají si vodní komise. Mají na starost, aby bylo dost vody pro všechny. Za každý kanystr se platí drobná částka, symbolická natolik, aby nezruinovala rozpočty zdejších chudých rodin, ale zároveň dostatečná na to, aby v případě poruchy měli místní dost prostředků na opravu.

Žluté kanystry jsou symbolem etiopského venkova. Má je tu prakticky každá rodina. Pětičlenná rodina potřebuje na den asi tři takové kanystry, každý o objemu 20 litrů. 
 

Vodu však nepotřebují jen lidé, ale i hospodářská zvířata. Proto se u veřejných vrtů mísí lidé a jejich dobytek. Během dlouhých období sucha se stává, že zvířata kvůli nedostatku vodu umírají a rodiny pak trpí hlady.

Dnes je však vody dost a tak všichni lidé naplnili své kanystry a vydali se zpátky domů. Cesta je to dlouhá. Čím méně je v okolí funkčních vrtů, tím delší vzdálenosti musí ženy a děti (kteří se většinou o vodu v Etiopii starají) urazit, aby doplnili rodiné zásoby.

Člověk v tísni každý rok opraví v Etiopii několik studen. Naposledy Skutečný dárek podpořil opravu vodního zdroje Woteta poblíž Alaby. Na tomto hlubinném vrtu je závislých téměř 12 000 lidí ze tří okolních obcí. Jeho opětovné zprovoznění bylo dobrou zprávou pro všechny místní. Když vrt nefungoval, mnozí trávili každý den až osm hodin sháněním pitné vody pro své domácnosti

Voda pro afghánskou vesnici

 

Pro 248 rodin žijících ve vesnici Khala Bachagan, která je asi 50 km od města Mazar-i-Sharif v severním Afghánistánu, znamenal nedostatek pitné vody až donedávna každodenní tvrdou realitu.

Čtyři studně ve vesnici nebyly pořádně prokopané a propouštěly jen velmi málo vody. Ženy a děti u nich proto musely stát dlouhé hodiny a na některé se vůbec nedostalo. Obzvlášť těžké to bylo například pro vdovu Madinu, které dlouhé stání způsobovalo velké bolesti a neměla nikoho, kdo by ji vystřídal. Obyvatelé vesnice se několikrát obrátili na místní úřady a další instituce s žádostí o pomoc.

Ta byla vyslyšena až letos začátkem roku. I díky dárcům Skutečného dárku prokopala společnost Člověk v tísni všechny čtyři studně do hloubky 22 metrů. Teď mají místní dostatek pitné vody a mohou ji získat mnohem snadněji. Celá vesnice je nyní šťastná.

 

 

 

 


 

Sedm hodin pěšky pro vodu

Voda je v Etiopii vysoce nedostatkovým zbožím. Ženy a děti stráví často velkou část svého dne chozením s kanystry ke zdroji vody, kterou využijí na vaření, praní, úklid a další základní úkony v domácnosti. Průměrná etiopská rodina s několika dětmi spotřebuje za den zhruba čtyřicet litrů, zatímco denní spotřeba v Česku je přes 100 litrů vody na jednoho člověka. Pokud potřebujeme vodu my, stačí dojít pár metrů k nejbližšímu kohoutku. V Etiopii je voda obvykle několik kilometrů daleko a lidé často musí pít závadnou vodu, která způsobuje zbytečné nemoci.

V etiopském okrese Alaba je situace ještě složitější. Voda se zde nachází kvůli neprostupnému podloží až tři sta metrů hluboko a vodních vrtů zde není tolik, aby v případě poruchy jednoho nemusely náhle tisíce lidí pít vodu ze špinavé řeky nebo z kvetoucích rybníčků. V období sucha dostane často napojení dobytka přednost před dostatkem vody pro lidi, protože na přežití dobytka je rodina životně závislá. Kvůli nedostatku oddělených zdrojů vody pro dobytek a k pití se také šíří infekční nemoci. V období sucha se problémy zvětšují až na hranici únosnosti.

Když se porouchal vrt v alabské vesnici Yeye, pro místí lidi to byla katastrofa. „Mám dvě malé děti a každý den potřebuji na zabezpečení rodiny alespoň tři dvacetilitrové kanystry vody,“ svěřuje se Ramate Magane a drží při tom na rukou svou mladší dceru, ještě kojence. „Když byl tento vrt porouchaný, musela jsem s oslíkem a kanystry chodit pro vodu sedm hodin daleko. Strávila jsem cestou za vodou a zpátky celý den. Nemohla jsem každý den opouštět domácnost, a tak jsme často pili vodu jen z blízkého rybníčku, který byl ale špinavý a v období sucha vysychal. Pro mé malé děti to nebylo dobré,“ stěžuje si Ramate.

Díky Skutečnému dárku jsme mohli vrt ve vesnici Yaye opravit. Vrt nyní každý den využije několik tisíc lidí z celého okolí, kteří sem vodí napájet i svůj dobytek. Mezi nimi je i Ramate, která to má k vrtu nyní už jen hodinu chůze. Dalším pravidelným odběratelem vody z opraveného vrtu je i Nureye Mogaro: „Mám šest dětí a dobytek, všichni potřebují vodu, pro rodinu to jsou určitě čtyři kanystry denně. Když byl tento vrt porouchaný, bral jsem vodu z řeky. Jedno z mých dětí bylo po této vodě hodně nemocné. Od té doby, co beru vodu odsud, moje děti nestonají,“ vysvětluje Nureye. „Chodím sem každý druhý den. Je tu vždycky hodně lidí, ale během hodiny nebo dvou se obvykle dostanu na řadu a můžu si natočit vodu. Za kanystr platím čtyřicet centů (v přepočtu asi padesát halířů), není to pro mě málo, ale vodu z řeky pít nechceme,“ dodává.

Každý námi opravený vrt je spravován vodní komisí složenou ze zástupců místní komunity. Ti vybírají za vodu malý poplatek, kterým pak platí za elektřinu potřebnou na pohon pumpy. Zařizují také drobnou údržbu vrtu. Pitná voda je základem života. Díky opravě vrtu ve vesnici Yaye budou moci místní ženy dát svým dětem nezávadnou vodu a místní farmáři mohou ze zvláštních koryt napojit svůj dobytek. Děkujeme za Vaši podporu.


 


 


 

Voda pro školu v Afghánistánu

“Posledních 11 let byla naše škola bez vody. Na opravy potrubí a studny nebyly peníze. I když jsme zkoušeli získat podporu od státu, nikdo nám nepomohl,“ vypráví ředitel dívčí školy v Kapise Mohammad Yousef Ayoubi. Provincie Kapisa se nachází 80 km severovýchodně od Kábulu. Pouze jedna třetina místních obyvatel umí číst a psát. Jedná se většinou o muže, u žen je procento gramotných ještě výrazně menší. To je způsobeno nejen tradičním pohledem afghánské, muži dominované společnosti na roli žen, ale také obdobím, kdy za vlády Tálibánu byly všechny dívčí školy zavřené.

Člověk v tísni za posledních deset let v této zemi opravil nebo postavil desítky škol. Tam, kde je to možné, se snažíme podporovat i dívčí školy. Kromě opravy budov nebo dodání pomůcek zlepšujeme i situaci ve školách obecně. Proto jsme podpořili i dívčí školu v Kapise, kam jsme pomohli přivést vodu, která je pro české školáky naprostou samozřejmostí a bez které si v Evropě školu ani nedovedeme představit.

“Do školy dochází 2 800 studentek ve věku 6 – 18 let a 60 učitelů. Bylo velmi náročné spravovat tak velkou školu bez vody. Ta je potřeba k pití, do koupelen, na zavlažování školních pozemků. Protože je vodní kanál vzdálený jen asi 100 metrů od školy, plánovali jsme k němu natáhnout trubky a vodu z něj čerpat. Nikdy jsme však neměli dostatek zdrojů. Až letos se na nás usmálo veliké štěstí, když nám pomohli lidé z Česka. Dostali jsme pumpu, trubky a zásobárnu vody. Díky tomuto systému máme konečně pitnou vodu přímo ve škole a jsme za to nesmírně vděční.”

Osmnáctiletá studentka Nilufar na otázku, jakou změnu jí a její škole projekt Skutečný dárek přinesl, odpovídá: “Voda je v Afghánistánu zdroj života, je pro nás vším. Bez vody nepřežijeme více jak dva dny. A v létě už nám nebude tolik horko. Budeme mít krásně zelenou zahradu se stromy a květinami.”


.

 


.

 


.
Bez Vaší studny by mi zahrádka takhle nezelenala

Paní Phant Man žije se svým manželem a dvěma téměř dospělými dětmi v jedné z odlehlých kambodžských vesniček jménem Tik La Ork v provincii Kampong Chhnang. Pro oblast je typické, že se každoročně na několik měsíců promění ve vyprahlou krajinu, kde získání čisté vody znamená nutnost podniknout k ní dlouhou cestu. Na paní Phant se však letos v květnu usmálo štěstí. Díky dárcům Skutečného dárku jsme jí totiž postavili studnu na pitnou vodu přímo za domem.

„Mít studnu je v době sucha k nezaplacení!“ říká s úsměvem Phant. Studna slouží nejen pro každodenní potřeby její rodiny, ale také pro zajištění živobytí. „Támhle na tom místě pěstuji zeleninu“, říká paní Phant, na pěkně upraveném záhonku je možné najít pnoucí se zelené fazolky, kapustu i místní druh vodní tykve. Úroda pro rodinu nepředstavuje pouze součást jejího jídelníčku, ale zejména dobrý způsob, jak pro domácnost zajistit peníze. Paní Phant nyní pěstuje zeleninu v takovém množství, o kterém ví, že bude schopna prodat na trhu. Obstarávat zahrádku bez vlastního zdroje vody bylo dříve téměř nemožné. Rodina trávila hodiny jen tím, že chodila pro vodu.

„Během dlouhého období sucha se nám několikrát stalo, že jsme byli odkázáni na pomoc z okolí. Bylo mi to tak hloupé brát vodu od sousedů. Teď si ji mohu konečně obstarat sama a ještě si být jistá, že je pro mou rodinu zcela nezávadná. Všichni tak můžeme žít zdravěji a spokojeněji“, dodává paní Phant.


.

 


.

 


.

Život na kambodžském venkově

Člověk v tísni začal v roce 2010 podporovat projekt, jehož cílem je zlepšit živobytí 8.000 chudých venkovských obyvatel kambodžské provincie Kampong Chhnang. Zaměřujeme se na podporu nových nebo rozvoj existujících zdrojů obživy, jako jsou chov drůbeže, žab či ryb, pěstování zeleniny pro místní trhy, nebo zpracovávání místních produktů, a v návaznosti na to na zvyšování dovedností místních. Oba záměry tak usilují o to, aby si místní obyvatelé byli do budoucna schopni zajistit svůj vlastní pravidelný příjem. Projekt je v oblasti realizován za pomoci dvou místních neziskových organizací a Odboru zemědělství.

Obyvatelé venkova v Kambodži mají velmi omezené možnosti, jak si na sebe a na své rodiny vydělat. Přírodní podmínky země v podobě střídajících se mohutných dešťů a extrémních období sucha k tomu hodně přispívají. Lidé jsou často odkázáni pouze na svou půdu, která pro většinu z nich nepředstavuje více než jeden hektar, a na chov zvířat, který bez příslušných znalostí společně s dodržováním minimálních norem neznamená nic jiného než zpestření rodinného jídelníčku na několik dalších týdnů. Člověk v tísni uspořádal několik desítek školení, poskytnul kvalitní poradenství v oblasti zvyšování produktivity a diverzifikace zdrojů živobytí a pomocí počátečního kapitálu podpořil nemalý počet obyvatel v jejich iniciativách.

Pitnou vodu už můžeme mít kdykoli chceme

Maidanský zemědělský a veterinární institut leží asi čtyřicet kilometrů od afghánského hlavního města Kábulu. Hlavní budova zahrnuje 16 tříd a nabízí vzdělání 210 studentům. Jak institut, tak místní obyvatele však dříve trápil nedostatek vody.

Ředitel institutu pan Hasibullah říká: „Nikdy jsme tady neměli dost vody k pití ani k zavlažování školních pozemků, na kterých naši učitelé ukazují studentům, jak v praxi využívat nové znalosti. Kvůli nedostatku vody nebyla úroda nikdy taková, jakou jsme si představovali. Byli jsme závislí výhradně na skromných deštích a neměli jsme jinou možnost zavlažování.“ 

Člověk v tísni pomohl institutu vybudovat 26 metrů hlubokou studnu. Ta nejen, že vyřešila problém školy, ale také nabízí dostatek vody pro místní obyvatele. Učitelé, studenti i starousedlíci dříve pili vodu z horského pramene, ale ten používala i zvířata, a tak se voda během léta často znečišťovala. Lidé kvůli tomu opakovaně trpěli různými nemocemi. V zimě se problémy ještě vystupňovaly, protože kromě toho, že bylo vody málo, se k ní v mrazivém počasí i velmi obtížně dostávalo. Místní tvrdí, že v zimě byly problémy s vodou snad ještě desetkrát horší.

Na novou studnu jsme instalovali ruční pumpu. „Už můžeme mít čistou pitnou vodu kdykoli chceme. Studnu využívají lidé ze tří okolních vesnic, studenti školy a zastavují se pro ni dokonce i lidé cestující po nedaleké dálnici“, radostně nám sděluje pan Hasibullah.

K pití i pro zahradu

Když byla v srpnu dokončena studna pro dvanáctitřídku v distriktu Čohi na pouštním severu Afghanistánu, nadšení mezi žáky, učiteli i vedením bylo značné. 

„Naše škola sice nějakou vodu měla, ale bylo jí málo i pro žáky, natož pak na zavlažování školních pozemků. Malou část školního políčka jsme sice zvládli zavlažovat vodou z řeky, té ale zejména v letních měsících bez deště nebylo nikdy dost,“ říká ředitel školy Badruddin. Školu přitom navštěvuje 650 dětí. V omezených prostorách probíhá denně dvojsměnná výuka od brzkého rána až do pozdního odpoledne. Dopoledne patří škola studentkám prvního až po maturitní ročník a menším klukům, odpoledne jsou ve škole jen kluci.

Společnost Člověk v tísni se v rámci Skutečného dárku proto rozhodla škole pomoci při řešení problému s vodou. Nová vrtaná studna je hluboká 120 metrů a umožňuje dětem načerpat si ručně vodu do sytosti v průběhu celého dne. Po vyučování pak nastává prostor pro zavlažování školních políček za pomocí čerpadla.

„Voda na zavlažování nám umožňuje zvelebit okolí školní budovy, pěstovat okrasné stromky, ale i mandloně a zeleninu – například lilek nebo brambory. Umožní nám to mít praktické práce skutečně praktické, navíc vypěstovanou zeleninu máme v plánu prodávat a trochu tak pomoci školnímu rozpočtu,“ vysvětluje nové plány ředitel.

I když se jedná o všeobecnou školu, zemědelský prvek ve vyučování zde hraje zcela zásadní roli. Afganistán je země, kde zemědělství živí přes 80 procent obyvatel. „Jednou bych chtěla mít vlastní mandlový sad, teď jsem ráda, že se můžu ve škole naučit, jak se o stromky správně starat. Bez vody by nic takového nebylo možné,“ potvrzuje důležitost oboru desetiletá Farida. A válkou zničená a zpustošená země dobrou péči potřebuje.

 

Čistá voda v Afghánistánu

Jedním z hlavních cílů práce společnosti Člověk v tísni v Afghánistánu je zajištění lepšího přístupu k pitné vodě a celkové zlepšení hygienických návyků. Programy v jednotlivých regionech jsou velmi komplexní. Zahrnují stavby studen, vodovodů, podzemních zásobáren vody a latrín pro školy, nemocnice a domácnosti. Součástí jsou také hygienická školení. Důležité je také vyškolit místní obyvatele, aby byli schopni studny udžovat a pečovat o ně.

Například v horských, tradičně bezpečnostně nestabilních oblastech provincie Paktia ležících na hranici mezi Afghánistánem a Pákistánem společnost Člověk v tísni od jara 2006 realizovala program na obnovu vodních zdrojů kombinovaný s intenzívním hygienickým školením. Výsledkem je 43 nových studní, 151 latrín a 13 chráněných přírodních pramenů. Přístup k pitné vodě se tak zlepšil pro více než 36 000 lidí.

 

Náhledy certifikátu

Zde se můžete podívat, jak bude Váš Skutečný dárek vypadat. Níže jsou náhledy tištěného a elektronického dárkového certifikátu, na které můžete kliknout. Obrázek se Vám pak zvětší a budete si ho moci lépe prohlédnout.

Věnování, které je na náhledu červeně, na Vašem Skutečném dárku samozřejmě nebude. Místo toho ho budete moci dopsat vlastnoručně. U tištěného certifikátu dopíšete své přání, až Vám bude doručen Českou poštou. U elektronického máte tuto možnost v košíku.

Náhled tištěného certifikátu

Náhled elektronického certifikátu

Podrobnější popis

Nákupem tohoto certifikátu přispějete na program pomoci VODA.

V Africe chodí místní ženy a děti pro vodu kilometry daleko a ještě je tak špatná, že se po ní umírá. Podle OSN ročně připraví závadná voda a špatné hygienické podmínky o život skoro dva miliony dětí po celém světě.

Chceme to změnit. Proto z peněz získaných na program VODA budujeme zdroje pitné vody v několika zemích světa a pomáháme zde zlepšit hygienické podmínky. Například v Afghánistánu kopeme a vrtáme studny pro celé vesnice. Podobně jsme v reakci na katastrofální sucho a hrozící hladomor začali opravovat zdroje vody v Etiopii a také jsme rozdali 25 000 kanystrů na vodu.

Podívat se na všechny dárky