Bezpečný porod

"Prvního syna jsem porodila před šestnácti lety doma ve strašných hygienických podmínkách, za asistence staré porodní báby. Ani nechci myslet na to, co by se dělo, kdybych měla komplikace. Tenkrát ani nebyly zdravotní střediska a ženy u porodu umíraly. Zato teď druhého syna jsem porodila obklopena třemi zdravotními sestrami, které měly spoustu přístrojů, které ani nevím, na co jsou. Cítila jsem se opravdu v bezpečí," vypravuje o porodu šestatřicetiletá Oum Sophat. Tříkilového chlapečka porodila ve zdravotním středisku podporovaném Člověkem v tísni.

Pár dní po porodu už sedí pod střechou svého domu a v houpací síti uspává svého druhého syna. "16 let jsme se pokoušeli o dítě a ani nedoufali. Jsme moc šťastní. Jsem překvapena, kolik se změnilo od dob, co jsem rodila poprvé. Porodní asistentka mi vše moc hezky vysvětlila a také to, jak se mám o chlapce i o sebe starat. Jen se bojím, jak budu moci kojit. Pracuji jako šička v továrně na textil a dali mi jen tři měsíce mateřskou dovolenou. Přitom ve středisku mi říkali, že mám kojit co nejdéle, protože je to pro dítě to nejlepší," říká Oum, zatímco přebírá poporodní dárek od Člověka v tísni - mýdlo, ručník a desinfekci pro dítě. Její manžel zatím vaří na ohni čaj a pak se vmísí do hovoru. "Ze začátku jsem se bál, protože žena měla vysoký tlak, ale zdravotnice to hned poznaly a dokázaly jí ho snížit. Jsem rád, že je tu tak dobrá péče pro moji ženu a syna. Dříve jsme o tom ani nesnili. Za zdravotní péči se v Kambodži platí a já bych klidně dal i víc, než je běžný poplatek deset dolarů. Ale ani ho po nás nakonec nechtěli, protože já jsem v důchodu a žena má plat 90 dolarů měsíčně," říká 56letý Stung, který byl se svou ženou po celou dobu, co rodila "Nikdo to po mě nechtěl, ale cítil jsem, že jim musím nějak vyjádřit respekt a poděkovat," říká bývalý učitel, který v penzi obdělává kus rýžového políčka. Spolu se ženou si prý nejvíce váží toho, že se synem můžou do střediska chodit na pravidelné kontroly a hodné zdravotnice jim vše vysvětlí.

Nahoru ke košíku

Člověk v tísni v Kambodži

V Kambodži Člověk v tísni působí od roku 2008. Zaměřujeme se především na pomoc při snížení úmrtnosti dětí a matek při porodu. Ty jsou způsobeny nedostatečnou kvalitou zdravotnické péče, její špatnou dostupností pro nejchudší části populace a v některých případech také škodlivými tradicemi.

Člověk v tísni v provincii Takeo na jihu země podporuje 42 zdravotnických středisek, kde se snaží vytvořit podmínky pro bezpečný porod pro matky z okolních vesnic. Proto jsme střediska vybavili základními zdravotnickým materiálem a zavedli do nich pitnou vodu a elektřinu. Pracujeme i s matkami přímo v komunitách a snažíme se jim zprostředkovat základy zdravotnické osvěty. Ve spádových vesnicích zdravotních středisek žije přes 576 000 lidí, z toho 286 800 žen.

Chantou jsme potkali na osvětovém vzdělávání matek ve vesnici vedle zdravotního střediska Leay Bo. "Porod ve středisku byl velice šťastný”, říká typicky po kambodžsky Chantou. Ne každý porod má totiž šťastný konec. V Kambodži se porodu také říká překročení přes řeku, jelikož je to pro maminku a děťátko stejně nebezpečné.

“Toto byl můj druhý porod, tak to šlo rychleji než napoprvé. Prvně jsem také rodila ve středisku, ale tehdy to tam vypadalo úplně jinak. Moji příbuzní nosili k mému prvnímu porodu vodu ve kbelících a teď voda normálně tekla na porodním sále. Také tehdy ve středisku neměli světlo, teď si svítili takovou speciální lampou.“

Za poslední dva roky se v místních zdravotnických střediscích opravdu mnohé změnilo. Člověk v tísni do 28 z nich zavedl elektřinu a tekoucí vodu a vybavil je základním porodnickým vybavením a zdravotnickým materiálem. V roce 2010 se v těchto centrech narodilo 4 500 dětí.

„Zdravotnická dobrovolnice přišla k nám do vesnice a řekla nám, že dnes bude setkání matek s porodními asistentkami ze zdravotního střediska, a že jsme tam zvány. Tak jsem šla, asistentky ze střediska znám, tak mně zajímalo, co nám chtějí povídat,“ vysvětluje Chantou, jak se ocitla na osvětovém vzdělávání. „Bylo to zajímavé. Vyprávěly nám o těhotenství a porodu a také o tom, jaké mají naše děti choroby a co se s tím dá dělat. Něco jsem už věděla, třeba o tom těhotenství. Ale například jsem nevěděla, že můžu zabránit průjmu, když budu jídlo mýt v převařené vodě. Ani jsem nevěděla, že mi ve středisku dají na průjem léky. To je dobře, příště, až budeme mít zase problémy, zajdu si s dětmi do střediska hned první den. Nemá význam čekat, až bude průjem těžký.“

Člověk v tísni organizuje spolu s porodními asistentkami ze zdravotních středisek osvětové setkávání pro matky z vesnic právě za účelem jejich vzdělávání o bezpečném těhotenství a porodu a také o péči o děti. Mnohé kambodžské děti totiž trpí podvýživou kvůli nesprávnému stravování těhotných žen a následně nevyvážené potravě v ranném dětství. Podvýživa pak bývá průvodním faktorem úmrtí mnohých dětí na choroby, na které se dnes již v rozvinutém světě neumírá vůbec.

Nahoru ke košíku

Něco málo a Kambodži

Kambodža patří mezi nejchudší země v regionu. Více než 35 % lidí tam žije pod hranicí chudoby s příjmem nižším než jeden dolar na den. 45 % dětí má podváhu nebo je podvyživených.

Do této situace se Kambodža dostala kvůli dlouhým rokům války a nepokojů, které vyvrcholily v letech 1975-1979 řáděním Rudých Khmerů, kdy byly vyvražděny na 2 miliony obyvatel.

Za posledních deset let se Kambodža posunula o mnoho kroků dál. Její ekonomický meziroční růst dosahuje až 13 %. Jelikož však krajina vstává z popela, je reálná situace pro místní populaci stále neutěšená.