Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Úvod

Člověk v tísni, o.p.s. Menu

Už vím, že komunitní škola objevuje, pomáhá a inspiruje

Už vím, že komunitní škola objevuje, pomáhá a inspiruje

(Výpověď hvězdné učitelky)

Všechno začalo v březnu 2013, když jsem si přečetla pozvánku Člověka v tísni k účasti na projektu o aktivních školách – Active Citizens. Hned jsem věděla, že se chci přihlásit. Výraz aktivní mám spojený především s životem, pohybem a činorodostí. Všechna tato slova totiž přitahují moji pozornost.

Má očekávání, že se projekt bude týkat života, kreativity a pohybu blíž k druhým lidem a našemu okolí, se beze zbytku naplnila. Školení, projektové aktivity, formální i neformální setkání s učiteli a jejich studenty, seznámení s organizátory a lektory, příprava vlastního školního projektu, setkávání studentského týmu… V tom všem byl život. Život a smysl.

Náš školní projekt se jmenoval „Město Most – dobré místo k životu“. Studenti přemýšleli, jaké výhody má život v Mostě a o svých nápadech napsali podnětné články do Mosteckého deníku. Ohlasy čtenářů potvrdily zjištění studentů, že se někteří lidé dívají na své město velmi negativně. A to jsme chtěli alespoň trochu změnit. Studenti tak poukázali třeba na to, jaká má Most skvělá sportoviště apod.

Přínos vidím hlavně v tom, že projekt Active Citizens reaguje na bolesti dnešní doby: na neochotu, nezájem, předsudky, pasivitu a nekonstruktivní kritiku. Díky projektu jsem se zároveň dozvěděla, že existuje pojem komunitní škola – škola, která vnímá své místo ve společnosti, chce mít pozitivní vliv na místní komunitu a rozvíjí potenciál daného místa.

Uvědomila jsem si také, že není těžké připravit vlastní školní projekt, ale je velmi snadné zapomenout, že ho nedělám pro vlastní seberealizaci, ale především ve prospěch druhých.

V mém případě to znamenalo dát studentům co nejvíce prostoru, aby pracovali samostatně a dokonce je nechat „vykoupat“ v neúspěchu a zažít zklamání, než nad nimi přebírat vedení a řízení. To je sice pro učitele někdy rychlejší a snadnější, nicméně tím bych je připravila o vlastní obohacující zkušenost.

Mám radost, že členové týmu předávají štafetu dalším spolužákům, kteří budou v psaní do novin pokračovat a ve svých článcích například představí aktivní mostecké občany. Zásady komunitní školy by se tak u nás mohly uplatňovat dál a navíc prostřednictvím samotných studentů – ne jen díky učitelům a vedení školy.

(výpověď učitelky ze střední technické školy v Mostě, fotografie jsou ilustrační)