Paní Kirubarathy už zase hledí šťastně na budoucnost

Paní Kirubarathy potkal podobný osud jako tisíce tamilských rodin ze severu Srí Lanky. Téměř tři desetiletí trvající válečný konflikt je donutil prchnout z domova, několikrát se přesouvat z místa na místo a strávit poslední válečné měsíce v uprchlickém táboře. Během jednoho takového nuceného přesunu si manžel, pan Kukenthirakumar, těžce poranil koleno a to už se mu nikdy pořádně nezahojilo. Díky tomu teď nemůže vykonávat těžké práce na poli, jako byl dříve zvyklý.

Těsně po návratu do své vesnice Thirunagar dostala rodina paní Kirubarathy od vlády a neziskových organizací základní potraviny na prvních pár měsíců, nutný materiál (například vlnitý plech) k dočasné opravě svého těžce poničeného domu a drobný grant, kterým pokryli opravu studni a poničeného plotu kolem jejich zapleveleného políčka. Jen smutně oba dva vzpomínají na časy před válkou, kdy vlastnili malé krejčovství a manžel vydělal dostatek peněz jako námezdní síla na polích zámožnějších sousedů. Nyní dostane práci pouze na 10–12 dní v měsíci a paní Kirubarathy až dosud přispívala do rodinné kasy pár drobnými při výpomoci v místním krejčovství. Jejich teď už 14-letý syn trpí od malička dýchacími potížemi a velkou většinu měsíčního výdělku tak spolkne jeho léčba. Paní Kirubarathy měla velký sen, pořídit si opět šicí stroj a šít na zakázku pro lidi z okolí. S tak omezenými příjmi si ho však sotva mohla dovolit. Štěstí se na ni usmálo až nyní, kdy ji Člověk v tísni díky Skutečnému dárku podpořil tímto darem. Paní Kirubarathy s úsměvem vypráví: „Za vaši pomoc jsem nesmírně ráda, přišla v pravý čas. Společně s vaším zaměstnancem jsem promluvila s majitelem krejčovství, kde jsem dřív pracovala a on mi přenechal několik zakázek. Teď už si domlouvám obchody sama a vydělám si dost peněz na to, abych mohla synovi zaplatit léčbu i školní docházku.” Paní Kirubarathy se nám svěřila se svým snem jednou si opět otevřít svoje malé krejčovství. Přejme jí, ať se jí to podaří.