Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Úvod

Člověk v tísni, o.p.s. Menu

Nechci na zvláštní školu jako máma

Nechci na zvláštní školu jako máma

Pepík žije se svou matkou a babičkou v Kladně a chodí do šesté třídy. „Po základce bych chtěl jít do Slaného na obchodní školu a pak na vejšku. A až budu velkej, tak chci mít vlastní restauraci," plánuje nadšeně. Je pátek večer a malý Pepča sedí u kuchyňského stolu a netrpělivě hypnotizuje hodiny. Čeká na šestou hodinu, kdy ho, tak jako každý týden, přijde doučovat Honza z organizace Člověk v tísni.

Doučování je sociální služba, kterou Člověk v tísni poskytuje dětem, kterým rodiče nejsou schopni kvůli svému nízkému vzdělání nebo složité sociální situaci poskytnout při jejich vzdělávání potřebnou podporu. S učením Člověk v tísni pomáhá zhruba 400 dětem po celé republice.

„Naším hlavním cílem je udržet děti na běžných základních školách a zabránit jejich přeřazení na školy praktické, dříve zvláštní. Ty totiž často nejsou schopny děti připravit na budoucnost, a hrozí, že po jejich absolvování neseženou práci,“ říká Vendula Karasová, koordinátorka vzdělávacích aktivit kladenské pobočky Člověka v tísni.

Pepík a jeho rodina ze začátku všechno zvládali společnými silami. Maminka, paní Jolana, ale začala postupem času mít problémy s vysvětlováním něčeho, co se sama nikdy nenaučila. Chodila totiž na zvláštní školu.

„Rodiče nás vychovali ve vší slušnosti, ale i oni chodili pouze na zvláštní školu. Ani ve škole se po nás nic moc nechtělo. Jakoby zvláštní školy byly jen o docházce. Když ji člověk splnil, bylo vše v pořádku. Ten rozdíl mezi běžnou a zvláštní školou je obrovský,“ popisuje začarovaný kruh paní Jolana.

Doučování probíhá za přesně daných podmínek. Rodiče se na začátku smluvně zaváží, že podle svých možností vytvoří dítěti doma vhodné prostředí pro učení a že budou s organizací aktivně spolupracovat. Další podmínkou je pravidelná školní docházka.

Lekce probíhá jednou týdně. Dobrovolník Honza vždy zadá úkoly na příští hodinu. „Včera jsem ale jeden úkol neudělal, protože jsem mu nerozuměl, tak jsem volal Honzovi, aby nebyl naštvanej, že jsem se na něco vykašlal," popisuje Pepča a je vidět, že se na Honzu těší.

Společně nejdříve probírají, co se Pepčovi podařilo a na čem je třeba zapracovat. Honza kontroluje výsledky příkladů, které minulý týden zadal a tam, kde má Pepík chybu, příklad společně přepočítají. „25 544 děleno 24,„ diktuje Honza. Pepa se nejdřív splete, ale pak vše opraví. „Mám to,“ vykřikne s radostí.

Pak přichází na řadu zeměpis. „My se učíme hlavně z atlasu, který máme ve škole," říká Pepík. Doma ale žádný atlas není. Honza slibuje, že příště nějaký přinese. Doučování končí procvičováním angličtiny.

„Sama na sobě vidím, jak je vzdělání důležité. Mám problém sehnat práci a nechci, aby na tom byl Pepča podobně. Navíc on je velmi chytrý a má na to, aby šel studovat dál,“ uzavírá paní Jolana.

 

(fotografie Iva Zímová)