Díky oslíkovi jsme soběstační

V etiopské oblasti Shebadino vypadá krajina na pohled krásně, zvlněné kopce formují horizont. Na druhý pohled je ale jasné, že krajina prodělala změnu – často i v rámci jednotlivých vesnic postupně vznikly hluboké erozní rýhy. Stalo se tak, že sousedi, kteří to k sobě měli takřka na skok, musí nyní rýhy zdlouhavě obcházet. Stejné to je s dopravou zboží na trh, cesta se výrazně prodloužila. Což o to, když máte dopravní prostředek, nemusí vám to tak vadit, ale oslík s povozem je investice, na kterou místní mají jen zřídkakdy. Doprava těžkých nákladů je tak na ženách, kterým prodloužená cesta výrazně ubírá nedostatkový čas.

Dgaachew Debela žije se svou početnou rodinou na klidném palouku na vršku jednoho z místních kopců. „Oslíka s povozem mám už víc než rok a díky němu jsme my i ostatní lidé z komunity soběstační. Jak vidíte, máme to na trh hodně daleko, stejně tak pro vodu“, vysvětluje Dgaachew. Oslík však není k zastižení. „Ano, oslík je zrovna na cestě k vrtu. Dříve tam musely chodit ženy, pak jsme si oslíka půjčovali, protože cesta byla čím dál namáhavější. Naše ženy tak ztrácely spoustu času. Největší výhodu tak nyní mají právě naše ženy a děti, šetříme čas i peníze“.

Další velkou změnu v životě rodiny a komunity přidává Dgagana, jeden z šesti bratrů: „Do lesnické školky to máme tři až čtyři kilometry, záleží, jaká je cesta. Dříve pro nás bylo nemožné vozit odtamtud stromky na zasazení, museli jsme je nosit na zádech a nebo si oslíka půjčovat. Nyní nám stromky oslík doveze.“ Během chvilky se kolem dvou nejstarších bratrů seběhla celá rodina a všichni souhlasně přikyvují. A v dálce už se domů vrací i oslík s vodou pro celou rodinu.