Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Úvod

Člověk v tísni, o.p.s. Menu

Veselá koza

Pomáhejte s Člověkem v tísni. Živá a zdravá koza znamená pro chudou rodinu čerstvé mléko a zdroj příjmů. Každý rok má kůzlata, takže z jedné darované kozy je za pár let stádo, které uživí celou rodinu. Díky českým dárcům kupujeme tato zvířata pro lidi v Africe a v Asii.

Nákupem tohoto darovacího certifikátu přispějete na program pomoci OBŽIVA v rámci sbírky Skutečná pomoc.

900 Kč

Chci pomoci a nepotřebuji certifikát

Videa

 
 

 

 

 

 
 

 

Když udeřil tajfun Haiyan, přišly miliony Filipínců během krátké chvíle téměř o všechno – střechu nad hlavou i možnost obživy. Skutečný dárek teď nejhůře zasaženým pomáhá postavit se znovu na vlastní nohy. Díky Vám si více než stovka rodin z provincie Východní Samar mohla pořídit třeba kozu, kuřata nebo krávu.

Díky, že pomáháte s námi!

 

Před několika týdny zažila vesnice Kunchenayeye na jihu Etiopie neobvyklou návštěvu. Přijel se sem podívat Šimon Pánek, ředitel Člověka v tísni. Setkal se s ženami, které od nás letos dostaly kozy. Podívejte se, jak vypadala jeho návštěva a kdo jsou lidé, kterým jsme v jedné z nejchudších zemí světa pomohli k lepšímu životu.

 

Člověk v tísni díky Skutečnému dárku rozdával kozy na severu Jižního Súdánu. Pomohli jsme celkem 200 domácnostem, kterým bylo předáno 800 zvířat. Pomoc dostaly velmi chudé rodiny a rodiny tzv. navrátilců, tedy osob, které se do Jižního Súdánu vrátily často po mnoha letech v exilu vynuceném desítkami let krvavých bojů.

 

V září 2013 jsme díky dárcům Skutečného dárku podpořili skupinu chudých žen ve vesnici Kunchenayeye v Etiopii předáním 128 koz. Každá žena dostala 4 zvířata. Celé stádo bylo před předáním proočkováno, abychom si byli jistí, že zvířata netrpí žádnými nemocemi a budou tedy svým novým majitelkám sloužit co nejdéle. Jak předání koz vypadalo, na to se podívejte v tomto videu.

 

Darované kozy udělaly obrovskou radost deseti místním matkám na východě Konga. Ty zároveň dobrovolně pomáhají znásilněným ženám a za našetřené peníze z prodeje budoucích kůzlat plánují opravy na svých skromných domech.

 

Podívejte se, jak jsme letos rozdávali kozy chudým farmářským rodinám ve válkou a bídou postižené angolské provincii Bié! Vesničané měli ze zdravých a naočkovaných přírůstků do domácností obrovskou radost, která se projevila bujarým veselím na závěr dne. Farmáři si předtím prošli odborným školením, aby věděli, jak se o zvířata příhodně starat.

 

Na jihovýchodě Konga, v provincii Jižní Kivu zasažené dlouhodobým ozbrojeným konfliktem, pomáháme obětem sexuálního násilí. V květnu jsme v Kitutu předali deseti ženám kozy, které jim dají možnost stabilního výdělku a ony si tak budou moci dovolit platit za ostatní služby a také zprostředkovat pomoc druhým. Předávka proběhla jako součást širšího projektu na zvýšení kvality a dostupnosti zdravotní a psychosociální péče znásilněným ženám.

 

Angola prošla dlouhou občanskou válkou, která zanechala většinu obyvatel v naprosté chudobě. Člověk v tísni zde působí od roku 2006 a ve válkou a bídou nejvíce postižené provincii Bié realizuje programy zaměřené zejména na pomoc drobným zemědělcům a na vzdělávání dětí.

Příběhy

Koza ke koze dá dohromady krávu

Woya Nuriye žije se svou rodinou v oblasti Shewak Kebele nedaleko města Alaba na jihu Etiopie. Woya vychovává celkem 4 děti, 2 dcery a 2 syny. Bydlí v tradičním hliněném domě, za kterým se nachází malé políčko, o které se stará její manžel. 

„Před rokem jsme kvůli útokům na naši oblast přišli o vše, co jsme měli. Nyní se snažíme hospodařit s málem, ale někdy je to opravdu těžké. Můj muž je farmář a stará se o ten kousek půdy, co nám zbyl. Letošní úroda ale ještě nestihla vyrůst,“ popisuje Woya podmínky, v jakých musí žít. Bere svého nejmladšího syna do náručí a vede nás před dům, aby nám ukázala 2 malé kozy, které jsou přivázané na provazu, aby neutekly. 

Od Člověka v tísni jsem před časem dostala jednu kozu. Když trochu povyrostla, prodala jsem ji a koupila za ni dvě menší kozičky,“ říká Woya. „Počkám, až také vyrostou a pak je prodám za víc peněz. Ráda bych díky tomu pořídila pro svou rodinu jedno velké hospodářské zvíře – ideálně krávu, která by živila celou rodinu,“ dodává.

Rok po distribuci – „Tyhle kozy jsou můj splněný sen“
 

Amrakh je malá vesnice ležící na úpatí Hindúkuše, asi sto padesát kilometrů od Mazar-e-sharifu, největšího města na severu Afghánistánu. Člověk v tísni zde pracuje od roku 2012. Nejchudší vesničané tady nemají téměř žádnou půdu, kterou by mohli obdělávat, a tak se často živí jako nádeníci nebo příležitostní dělníci. V roce 2013 rozdal Člověk v tísni nejchudším rodinám v Amrakhu kozy, které jim mají pomoci získat alespoň nějakou možnost obživy.

Přijeli jsme se do vesničky podívat, jak se daří rodinám, kterým jsme loni pomohli. „Moje děti teď pijí mléko každý den,“ říká šestapadesátiletý Mullah Sultan (na první fotce spolu s rodinou). Loni dostal díky dárcům Skutečného dárku dvě březí kozy, které porodily párek zdravých kůzlat. Jedno až dvě zvířata pravděpodobně prodá na trhu a vydělané peníze plánuje investovat do dalšího rozšiřování stáda.

Nejvíc se obává zimy, kdy bude velmi obtížné sehnat pro zvířata potravu. Sultanova rodina je tak chudá, že si nemůže dovolit kupovat krmivo na trhu. Panu Mullahovi proto naši kolegové poskytli praktické rady, jak se o zvířata během zimních měsíců starat a jakým způsobem vhodně zajistit krmení. Bude tedy připraven. Navíc ho pravidelně navštěvují a kontrolují, jak se daří jemu i darovaným zvířatům.

„Moje kozy jsou právě březí,“ říká devětačtyřicetiletá Qurban Khal, kterou jsme loni také obdarovali (na fotce dole). Peníze z kozího stáda chce postupně střádat a ušetřit si tolik, aby si její rodina mohla pořídit krávu. „Kráva dává lepší mléko než kozy,“ vysvětluje paní Khal důvod svého rozhodnutí. Z darovaných zvířat má velkou radost: „Tyhle kozy jsou takový můj splněný sen,“ říká, když se loučíme.

(červenec 2014)

Člověk v tísni v Afghánistánu

Díky Skutečnému dárku rozdal Člověk v tísni na podzim 2013 celkem 60 koz 30 nejchudším rodinám ve vesnici Amrakh. Zajistili jsme také odčervení a očkování všech zvířat. Během suchých let, když se neurodí, pomáhají hospodářská zvířata překonat nejhorší období. Zároveň Člověk v tísni pomáhá chudým farmářům s obnovou pastvin, zpřístupňuje veterinární služby a poskytuje školení v péči o zvířata.

Rozdáváme další zvířata v Jižním Sudánu
 

Loni na podzim jsme uskutečnili distribuci celkem 800 koz lidem, které z domovů vyhnala válka. V této činnosti pokračujeme i nadále. V březnu 2014 jsme rozdali dalších 260 koz celkem 60 domácnostem. V oblasti provincie Severní Bahr el-Ghazal jsou lidé velmi chudí. Rodiny si musí vystačit průměrně zhruba s 20 dolary na měsíc. Hospodářská zvířata jsou pro ně tak velmi vítaným zdrojem obživy. Zároveň je oblast Severního Bahr el-Ghazalu jednou z mála jihosúdánských provincií, která byla ušetřena nedávné vlny nepokojů, jež zasáhla zemi. To nám umožňuje zde systematicky pracovat s místními lidmi a mít jistotu, že naše práce nepřijde vniveč.

„Narodila se již tři kůzlata, kozy dávají každý den dva až tři hrnky mléka, které je pro nás vítaným zpestřením jídelníčku. Jedno zvíře jsem prodal na trhu. Část peněz, které jsem utržil, jsme použili na nákup jídla. Dávám také něco stranou, aby moje děti mohly konečně studovat,” říká dvaačtyřicetiletý Diing Ngong Chok, který od nás dostal zvířata před čtyřmi měsíci. A není sám – podobně dobře se daří i dalším rodinám, kterým jsme loni na podzim pomohli. Velká část zvířat už měla mladé, stáda se tak budou dále rozšiřovat.

Všichni lidé, kterým jsme v březnu rozdali zvířata, měli velkou radost. Někteří nám dokonce ochotně zapózovali s dárkovými certifikáty, které jsou pro ně symbolem změny k lepšímu. Celou fotogalerii si můžete prohlédnout níže. Kromě distribucí hospodářských zvířat rozdáváme také osivo a sazenice a na modelových zahrádkách lidí učíme, jak efektivně obdělávat půdu nebo jaké plodiny využívat. Jedním z našich cílů je dosažení větší soběstačnosti místních lidí a toho, aby byli více připraveni na případné krizové situace jako například sucha nebo naopak záplavy.

(duben 2014)

Fotogalerie lidí, kteří od nás dostali kozy:

Kozy pomáhají lidem, které z domovů vyhnala válka
 

Život jednačtyřiceti­letého Lual Mayuola (na fotce nahoře), který žije v Jížním Súdánu, byl odjakživa naplněn nejistotou, strachem o život a řadou osobních ztrát. Ve čtrnácti letech musel utéci před boji ze svého domova na jihu tehdy jednotného Súdánu. Protože v té době oblast sužovaly záplavy, pan Lual vzpomíná, že se většinu času museli brodit zaplaveným územím. „Každý den bylo velmi obtížné najít místo k odpočinku. Neustále jsme jen šli, bez vody, jídla a spánku. Trvalo nám tři měsíce, než jsme se dostali do Etiopie. Spousta mých přátel podlehla zákeřným nemocem.“

V Etiopii zůstal Lual pět let, ale když se dozvěděl, že v pokračujících bojích byl zabit jeho otec, rozhodl se pro návrat zpět na jih Súdánu. Přestože se oženil a měl tři děti, život v zemi stále sužované občanskou válkou byl pro něj velmi těžký. On i jeho rodina často neměli co jíst a žili v naprosté chudobě. Poté, co Jižní Súdán vyhlásil nezávislost, Lual doufal, že odteď už se budou mít jen lépe. Před dvěma lety konečně našel práci jako rybář a tak se s rodinou přestěhoval do Kiir Ademu. Nedlouho poté však na obec zaútočila severosúdánská armáda, jeho dům vyrabovala a zapálila. Obětí brutálního útoku se bohužel stala i jeho žena .

„Vůbec teď nevím, jak zaopatřím svoje děti. Zatím se snažím alespoň čas od času přivydělat nádenní prací,“ říká Lual, který po útoku strávil nějaký čas v uprchlickém táboře a teď žije ve vesnici, v níž vyrůstal.

Díky Člověku v tísni, jenž v Jižním Súdánu pracuje s navrátilci a lidmi zasaženými vleklými boji, má teď přeci jenom naději, že se mu podaří postavit se opět na vlastní nohy. Díky dárcům Skutečného dárku jsme panu Mayoulovi darovali čtyři kozy. „Do zvířat vkládám velké naděje. Díky nim teď může moje rodina pít mléko. Navíc kozy budou mít mladé až dvakrát do roka, doufám tedy, že brzy vychovám malé stádečko,“ raduje se Lual s tím, že ze zvířat využije úplně všechno – například hnůj z kozího chléva mu velmi pomůže na malém políčku, které si před domem zřídil.

(březen 2014)

Člověk v tísni v Jižním Súdánu

Na konci roku 2013 rozdával Člověk v tísni kozy na severu Jižního Súdánu. Kromě pana Luala a jeho rodiny jsme pomohli dalším 200 domácnostem. Celkem bylo předáno 800 zvířat. Pomoc dostaly velmi chudé rodiny a rodiny tzv. navrátilců, tedy osob, které se do Jižního Súdánu vrátily často po mnoha letech v exilu vynuceném desítkami let krvavých bojů. Situace v zemi bohužel nadále zůstává napjatá a před několika měsíci v mnoha oblastech opět vypuklo násilí. Lidé, s nimiž jsme pracovali, však zatím nejsou v bezprostředním ohrožení.

Snad budu moci vaši pomoc jednou oplatit
 

Pětačtyřicetiletá Kulsma Kedre je Etiopanka. Spolu s manželem vychovávají ve vesnici Kunchenayeye nedaleko městečka Alaba na jihu Etiopie celkem 7 dětí. Veškerý příjem početné domácnosti paní Kulsmy závisí na úrodě z jejich skromného políčka. „Pěstujeme kukuřici, čirok, zelí nebo pálivé papričky,“ vyjmenovává.

Zatímco je manžel zaneprázdněn prací na poli, paní Kulsma se stará o domácnost. Sklizeň z jejich malého pole však není nijak velká. Když nastane delší období sucha, žijí doslova ze dne na den. Kulsma se proto spojila s dalšími ženami z chudých farmářských rodin a společně se snaží vylepšit rodinné rozpočty.

„Jedna z možností, jak u místních rodin zmírnit jejich závislost na nejisté úrodě z rodinných políček, je výkrmný chov hospodářských zvířat,“ říká Veronika Šťastná, pracovnice Člověka v tísni v Etiopii.

Na základě toho v září 2013 organizace podpořila paní Kulsmu a další ženy ve vesnici Kunchenayeye předáním 128 koz. Každá žena obdržela 4 zvířata. Celé stádo prošlo před předáním očkováním, abychom si byli jistí, že zvířata netrpí žádnými nemocemi a budou tedy svým novým majitelkám sloužit co nejdéle. Kozy jsou pro ně především investicí do budoucna.

„Své stádo koz bych chtěla co nejvíce rozšířit, abych tak svou rodinu mohla vymanit ze závislosti na skromné úrodě našeho pole,“ říká Kulsma. Některé kozy vykrmí a pak prodá na místním trhu, za získané peníze bude moci koupit další dobytek a přilepšit rodinnému rozpočtu. „Moc děkuji Člověku v tísni za jeho pomoc. Snad Vám ji někdy budu moci oplatit,“ loučí se Kulsma Kedre společně s novými čtyřnohými členy její rodiny.

 

Jak to vypadalo při předávání koz? Podívejte se na video.

(listopad 2013)

Díky kozám budu moci podporovat svého syna při studiích

Životní osud Elizabeth Jossopové z Namibie nezní jako příběh někoho, komu je teprve 29 let. Ve věku, v němž v Evropě mladé ženy teprve zakládají rodiny, vychovává dva syny. Starší půjde příští rok na střední školu, mladšímu jsou dva roky. Kromě toho si však prošla také řadou těžkých životních zkoušek. Před pěti lety byla diagnostikována jako HIV pozitivní a na nemoc AIDS zemřelo před dvěma lety její malé dítě.

Elizabeth pravidelně užívá antiretrovirální léky a doufá, že se jí podaří co nejvíce oddálit konečné stádium nemoci. „Když jsem se nakazila, mnoho jsem toho o nemoci nevěděla. Také díky podpoře Člověka v tísni, který pro nemocné v naší zemi pořádá osvětové semináře, jsem získala zpět důstojnost a sebedůvěru, kterou jsem ztratila, když jsem onemocněla.“ vypráví.

Její život ale stále není jednoduchý. Nedávno přišla o práci prodavačky a teď se musí všelijak protloukat. V červnu 2013 dostala od Člověka v tísni 5 koz a jednoho kozla. „Zvířata, která jsme paní Jossopové darovali, jí mají pomoci postavit se opět na vlastní nohy. Budou základem budoucího vlastního stáda,“ říká Hana Urbanová, šéfka projektů Člověka v tísni v Namibii. „Domácí zvířata, v nehostiných podmínkách regionu Karas jsou to především kozy, mají pro lidi v Namibii velkou cenu. Prodejem jednoho odchovaného kůzlete na místním trhu může Elizabeth výrazně zlepšit finanční situaci své rodiny.“

Tři měsíce po předávce se zvířatům paní Jossopové daří dobře. Elizabeth už ví, co udělá, až se narodí první kůzlata. „Můj nejstarší syn je velmi chytrý a dobře se učí, proto se mu povedlo dostat se na střední školu. Jsem na něj hrdá a díky příjmům ze svého nového stádečka koz ho teď budu moci při studiu finančně podporovat,“ usmívá se Elizabeth.

 

 

(říjen 2013)

Mariin životní moment

Když se Maria Veronica, účastnice našich výukových zemědělských programů, dozvěděla, že jí na konci školení bude darována koza jako dar od lidí z České republiky na podporu obživy, byla radostí bez sebe. Ještě nikdy totiž žádný dárek nedostala, natož tak užitečný.

Na otázku, co s kozou zamýšlí udělat, ihned měla jasnou odpověď: „Určitě si chci z této jedné svojí kozy vychovat další, abych mohla začít malé podnikání. Mohu je pak prodávat, nebo výměnou za ně získat další potřebné věci do domácnosti.“

„Je to pro mě opravdu životní moment, vím, že když se o svoji kozu budu dobře starat, můj život a život mojí rodiny se může brzy zlepšit. Jsem opravdu šťastná a děkuji lidem v České republice, kteří mi pomohli.“

Paní Dadhi přinesly darované kozy klidný spánek

Sedmapadesátiletá Dadhi je jednou z velmi chudých obyvatel distriktu Miyo (oblasti u etiopsko – keňských hranic), kteří letos díky Skutečnému dárku, dostali stádo koz. Jako vdova se čtyřmi dětmi se musí těžce protloukat životem. Stále má slzy na krajíčku, když si vzpomene na manžela, který tragicky zahynul před sedmi lety. Její nejstarší dcera proto předčasně odešla ze školy, aby pomohla v domácnosti. Paní Dadhi vypráví: „I když patříme k těm nejchudším ve vesnici, vždy jsem se snažila všemožně přivydělat, než abych jen čekala, kdo mi co daruje. Vařila jsem místní pivo a prodávala ho sousedům. Když ale přišla zpráva o předání stád koz nejchudším obyvatelům naší vesnice, byla jsem štěstím bez sebe. Vím, že je to pro nás veliká příležitost. Kozy změní náš život, už nebudeme mít hlad.”

„Dříve jsem trpěla depresemi a nemohla jsem spát. Od té doby, co mám díky Vaší organizaci stádo 10 koz, jsem spokojená. Získala jsem větší sebevědomí a klidný spánek, už se nemusím každý den obávat toho, co se stane s mojí rodinou. Budeme o ně dobře pečovat a doufám, že už příští rok budeme mít kůzlata a že se stádo rozroste a uživí nás.“ 

Člověk v tísni (za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR) v tomto roce rozdal více než 5 000 koz. Přímo ze Skutečných dárků bylo pořízeno 2 150 koz. Všechna zvířata byla očkována proti nejčastějším chorobám a značkována. Na jednu rodinu připadlo 10 koz.

Kozy přinesly radost do Konga

Na jaře 2012 jsme navštívili vesnici Kitutu v konžské provincii Jižní Kivu, kde jsme díky Skutečnému dárku rozdali deset koz. Kozy pomáhají zlepšit živobytí deseti ženám, které krom toho, že se starají o své rodiny, dobrovolně pracují pro místní asociaci FESOP a poskytují ženám, které zažily hrůzný čin znásilnění, velmi potřebnou psychosociální pomoc. Samy dobrovolnice pocházejí z velmi chudých poměrů, a proto jim Skutečný dárek udělal obrovskou radost.

Pětačtyřicetiletá Antoinette Wasaki nám ukazujeme zářivý úsměv. Kolem tělnaté matky dvou dětí neustále pobíhá houf vnoučat. Paní Antoinette k sobě přitahuje kozu, kterou od zaměstnanců Člověka v tísni dostala loni v květnu. Koza právě čeká svoje první kůzlata. Paní Antoinette nám prozrazuje svůj sen: „Chtěla bych si postavit nový dům. Pokud však nenašetřím dost peněz, s pomocí svých dětí si vylisuju nové cihly na opravu a vyměním střechu. Podívejte na tu velkou prasklinu na zdi. Při každém dešti se mi voda dostane dovnitř.”

Pokud vše půjde podle plánu, paní Antoinette by nová kůzlata ráda prodala na trhu a už nyní se těší na další přírůstky. Při odchodu nám klade na srdce: „A nezapomeňte poděkovat lidem, kteří nám kozu koupili!

Ve vesnici se setkáváme i se čtyřiadvacetiletou Bilingauya Ephrasií. Darovaná strakatá koza nás spolu s jejími třemi dcerami zvědavě pozoruje. Když se ptáme na malé kůzle, co její kozu neopouští ani na krok, mladá paní Ephrasia nám prozrazuje: „Toto malinké kůzle je teď s námi. Nedávno mu zemřela matka a na naši kozu si tak zvyklo, že mu matku nahrazuje. Už si ho necháme.” Ephrasia doufá, že si za našetřené peníze z prodeje budoucích kůzlat pořídí novou střechu.

Darované kozy představují naději pro starý pár

Vesnici Anandapuram East, ležící na severu Srí Lanky, těžce postihla občanská válka jako mnoho dalších v okolí. Během 26 let trvajícího konfliktu, mezi hnutím tamilských separatistů a vládními silami, se musely tisíce rodin mnohokrát přesouvat do bezpečí, až nakonec skončily ve velkém uprchlickém táboře s 300 000 lidmi. Zpět do své vesnice se mohly navrátit až v dubnu 2010.

Paní Suntharalingam Puvaneshwary zvěrstva války prožila na vlastní kůži spolu se svým 68letým manželem. Dodnes mají oči pro pláč, když si vzpomenou na nejmladšího ze tří synů. 24letý chlapec, který se o ně během války staral, je stále pohřešovaný. Paní Suntharalingam jej nepřestává hledat přes nejrůznější organizace. Sama si navíc při útěku poranila nohu a musí teď chodit o berli.

Před válkou rodina žila šťastně. O výdělek se postaralo 20tihlavé stádo koz a sezonní práce syna. Během války byl ale jejich dům úplně zničen a zvířata také nepřežila. Zpočátku jim neziskové organizace nabídly pomoc ve formě hotovosti, která na chvíli pokryla jejich nejakutnější potřeby včetně materiálu na stavbu malého přístřešku na místě jejich původního domu.

Paní Suntharalingam s manželem nyní řeší svoji budoucnost. Kvůli vysokému věku již nemohou pracovat a dva starší synové žijí samostatně se svými rodinami. Když Člověk v tísni nabídl tomuto staršímu páru pomoc při obnově jejich živobytí, oba byli nesmírně šťastni. Ihned věděli, že se chtějí vrátit k chovu koz. Ty jim dříve dávaly potřebné mléko, jehož přebytky prodávali na trhu spolu s kůzlaty. Aby měla paní Suntharalingam jistotu, že jim cenná zvířata zakoupená díky dárcům Skutečného dárku neodběhnou přes plot k sousedům, dostaly nové přírůstky na krk dřevěnou ohlávku.

Kozy nám pomohou zajistit obživu

Je mi 42 let, což je na Namibii poměrně vysoký věk. Slyšela jsem, že průměrný věk dožití v naší zemi je jen 47. Bydlím ve vesničce Blouwes, která leží asi 25 kilometrů daleko od silnice mezi hlavním městem Windhoek a hlavním městem našeho regionu Keetmanshoop. Tam jezdíme jednou za 14 dní nakupovat, protože v naší vesnici je jen velmi malý obchod, ve kterém často nemají nic. Všude kolem je polopoušť, takže je obtížné si cokoliv vypěstovat.

Jsem členkou svépomocné skupiny Ma/gai I Dan. Snažíme se v naší vesnici pomáhat lidem, kteří jsou nakažení virem HIV. HIV/AIDS je totiž v Namibii velký problem, především ve vesnicích jako je naše, kde není lekářská klinika a pozitivní lidé tedy nemají kde dostávat antiretrovirál­ní léky.

Největší problem naší vesnice je nezaměstnanost. Vlastně neznám nikoho, kdo by tu bydlel a měl práci. Většina lidí přežívá díky tomu, že je podporují jejich příbuzní ve městech. Někteří také chovají kozy – chovat jiná zvířata nebo pěstovat zeleninu je v naších podmínkách hodně složité.

Moje rodina bohužel kozy neměla. O to větší radost jsem měla, když se na jednom ze setkání naší svépomocné skupiny objevila paní Gertrude Apollus z organizace Namibian People in Need. Dověděli jsme se, že díky pomoci dárců z České republiky může naše skupina dostat 14 koz a jednoho kozla, které nám pomohou zajistit si obživu.

Od té doby co jsme je dostali máme všichni doma alespoň mléko. O kozy se střídavě starají všichni členové naší skupiny. Všechny naše kozy jsou teď březí. Těšíme se, až se jim narodí kůzlata. Část jich totiž budem moci prodat na trhu. Vydělané peníze nám pomouhou zajistit obživu pro naše rodiny. Nikdy ale neprodáme všechny kozy – víme, že nám mohou přinášet dlouhodobý užitek. Budeme díky nim i nadále mít mléko a stále nova kůzlata na prodej.

 Darované kozy s novými majiteli.

 

 Z dárku budou mít užitek i děti.

 

 Chov koz patří k tradičnímu způsobu obživy.

 

 Typický příbytek lidí žijících v chudobě.

 

Člověk v tísni v Namibii

V zemi působíme od roku 2003 a zaměřujeme se na prevenci viru HIV a zajišťování obživy pro nejchudší. Téměř 20 procent obyvatel Namibie je HIV pozitivních, v zemi je přibližně padesátiprocentní nezaměstnanost, průměrná očekávaná míra dožití je 50 let. Od prosince 2010 Člověk v tísni poskytuje skrze svou nástupnickou organizaci Namibian People in Need podporu chudým lidem ve venkovských oblastech prostřednictvím distribuce koz. Zatím byly obdarovány 3 svépomocné skupiny a 3 chudé rodiny. Každá dostala 14 koz a jednoho kozla. Celkově jsme tedy díky podpoře českých dárců mohli rozdat 90 koz.

Kromě snahy pomoci nejchudším obyvatelům Člověk v tísni poskytuje podporu HIV pozitivním matkám. Její součástí je psychosociální poradenství, vzdělávací aktivity a materiální podpora, která je jim poskytována v podobě dětské kojenecké výživy nakoupené za peníze českých dárců.

V roce 2004 založil Člověk v tísni chráněnou dílnu, která zaměstnává ženy postižené HIV/AIDS. Ženy v dílně i nadále vyrábějí umělecké rukodělné výrobky, které jsou prodávány na místním trhu či dováženy do ČR. Příjmy z prodeje jsou investovány zpět do chodu dílny.

Díky zvířatům z Čech máme mléko a chodíme do školy

Některé kozy a krávy ze Skutečného dárku teď pomáhají dětem v Kongu. Pro 93 dětí, které žijí v sirotčinci spravovaném Mamou Sifou, znamenají kromě mléka i možnost chodit do školy.

Dům pro děti v obci Katana připomíná malou farmu. Dřevěný nízký baráček s dvorkem, kůlnou a vesnickou slaměnou kuchyní a konečně domácí zvířata, která přispívají k lepšímu životu. Od Člověka v tísni dostali na jaře pět krav a deset koz. „Je to pro nás obrovská pomoc, která dětem zajistí část živobytí. Krávy máme výhradně na mléko, z něhož si pak sami vyrábíme sýr a tvaroh,“ pochvaluje si Mama Sifa.

Provoz celého domu je závislý na štědrosti různých dárců. „Peníze sháním, kde se dá. Jenom jídlo pro děti mě stojí tisíc dolarů na měsíc, a tak je skvělé, že máme díky kozám a krávám čerstvé mléko a sýr z vlastní produkce. Každé dítě dostane trochu a zbytek pak prodávám do města, abych na oplátku mohla nakoupit mouku, rýži, ryby, ovoce a zeleninu, kterou děti potřebují," říká Mama Sifa.

„Samozřejmě, že se budeme snažit, aby darované krávy měly i hodně telat, která bychom mohli prodávat. Kozy pak máme výhradně na chov. Chceme kůzlata prodávat a z peněz platit dětem školné a kupovat jídlo. Máme kus pole a vedle koz a krav máme i králíky, slepice a kachny. Děti musí s hospodářstvím pomáhat, ale až když přijdou ze školy," loučí se ředitelka sirotčince.

Kromě toho, že jsou pro ně kozy či krávy nenahraditelným zdrojem příjmů, získávají děti znalosti, jak o zvířata pečovat, jež snad jednou, až opustí brány domova, využijí a v dospělosti snadněji seženou práci.

 
 

Náhledy certifikátu

Zde se můžete podívat, jak bude Váš Skutečný dárek vypadat. Níže jsou náhledy tištěného a elektronického dárkového certifikátu, na které můžete kliknout. Obrázek se Vám pak zvětší a budete si ho moci lépe prohlédnout.

Věnování, které je na náhledu červeně, na Vašem Skutečném dárku samozřejmě nebude. Místo toho ho budete moci dopsat vlastnoručně. U tištěného certifikátu dopíšete své přání, až Vám bude doručen Českou poštou. U elektronického máte tuto možnost v košíku.

Náhled tištěného certifikátu

Náhled elektronického certifikátu

Podrobnější popis

Nákupem tohoto certifikátu přispějete na program pomoci OBŽIVA.

Z peněz získaných na program OBŽIVA pomáháme lidem postavit se na vlastní nohy. Podporujeme především ty, kteří vlivem přírodní katastrofy či války ztratili možnost živit sebe a své rodiny. Rybáři dostávají kánoe a sítě, aby mohli znovu vyrazit na moře. Farmářům dáváme ovce či krávy nebo zemědělské nářadí a osivo. Pro začínající řemeslníky zajišťujeme školení.

Naším konečným cílem je ekonomická samostatnost lidí, kterým pomáháme. Nechceme a nemůžeme jim pomáhat donekonečna. Díky projektům OBŽIVA se tito lidé budou schopni sami uživit.

Podívat se na všechny dárky