Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Úvod

Člověk v tísni, o.p.s. Menu

Dvacet kuřat

Pomáhejte s Člověkem v tísni. Tento certifikát má hodnotu dvaceti neposedných kuřat. Darovaná kuřata znamenají pro chudé rodiny zdroj příjmů. Když vyrostou, snášejí vejce, případně je jejich majitelé mohou vyměnit  za boty, oblečení, nebo třeba mouku.

Nákupem tohoto darovacího certifikátu přispějete na program pomoci OBŽIVA v rámci sbírky Skutečná pomoc.

250 Kč

Chci pomoci a nepotřebuji certifikát

Videa

 

V oblasti Krakor, ve střední Kambodži, umožňují Skutečné dárky dělat velké věci. Podporujeme zde totiž místní amatérské veterináře, kteří pomáhají farmářům ve svém okolí léčit nemocná zvířata nebo radí s očkováním. Díky Skutečným dárkům si také některé zdejší rodiny mohou například založit chov kuřat. Peníze, které za prodej vajec a masa utrží, jsou pro ně důležitým a vítaným přilepšením a šancí na lepší život.

Díky všem, kdo koupí certifikátu pomohli.

 

Člověk v tísní letos rozdával kuřata v etiopské vesnici Hamata. Obdarované rodiny jsme poté navštívili. Kuřata, která dostala napříkald rodina paní Lubudžaldo, jsou již skoro dospělá. První vajíčka by měla začít snášet každou chvíli. V budoucnu plánuje paní Lubudžalo svůj chov dále rozšířit a na místním trhu zkusit prodat část vajec nebo nově narozená kuřata.

 

Většina chudých obyvatel Kambodži postrádá počáteční kapitál potřebný pro rozvoj drobných živností. My již třetím rokem podporujeme živobytí nejchudších rodin v provincii Kampong Chhnang. Letos jsme pomoc soustředili do 12 vesnic a podpořili tak, díky dárcům z České republiky, prozatím 143 rodin v chovu kuřat.

 

Kuřata nakoupená jako Skutečný dárek putovala především na Srí Lanku a do Afghánistánu. V obou zemích se zaměřujeme na dlouhodobé projekty mající za cíl postavit místní obyvatele na nohy a dát jim možnost uživit se vlastní prací. Hejno kuřat dostal i afghánských farmář na videu, který je na ně náležitě pyšný. I když pochlubit se svými slepicemi na kameru mu dalo trochu práce…

Příběhy

Být vzorem pro ostatní

Toužila jsem mít modelovou farmu a teď jsem na ni opravdu pyšná. Slepice a kuřata jsem chovala odjakživa, vím, co potřebují, aby byly zdravé. Když jsem se dozvěděla, že Člověk v tísni v mé vesnici podporuje právě tuto činnost, ihned jsem se přihlásila. Chtěla jsem totiž rozšířit svůj chov tak, aby se z něj stal hlavní zdroj mého příjmu. A povedlo se.“

Paní Noidž dostala nejprve spolu s cca 10 dalšími ženami ve vesnici drobný grant na chov slepic. Vylepšila svůj kurník a vnitřní vybavení a přikoupila kuřata. Později, díky svým znalostem, zajímavému podnikatelskému plánu a nadšení, byla vybrána, aby si jako jediná ve vesnici založila modelovou farmu. Stávající kurník tedy ještě rozšířila. Nyní už se v něm prohání 10 slepic, kohout a asi 80 kuřat. Od místního veterináře dostala dodatečná školení zakončená zkouškou, jako utvrzení, že nyní může poskytovat rady ostaním farmářům v okolí. Paní Noidž je velmi společenská, a proto vždy vítá, když přijdou lidé z okolí podívat se na její farmu. Občas přijede celá skupina farmářů jako součást tréninku. Ráda jim sdělí užitečné tipy, jak správně postavit funkční kurník, jak vybrat kuřata pro chov, jak vychovat malá kuřátka na prodej, jaká strava je v daném čase nejlepší. Kuřata sama také prodává. Cedule u cesty upozorňuje kolemjdoucí na její služby, aby paní Noidž našli i lidé ze vzdálenějšího o­kolí.

S manželem Sai Saranem mají čtyři děti. On se stará o rodinné rýžové pole a jednu krávu. Z kuřecí farmy mají oba radost. Poskytuje hnojení pro rýžové pole a dostatek hotovnosti, aby mohla paní Noidž zabezpečit potřebné denní výdaje domácnosti a školní potřeby pro své děti a něco drobného i ušetřit.

Člověk v tísni zlepšuje živobytí lidem v Kambodži

Většina chudých obyvatel Kambodži postrádá počáteční kapitál potřebný pro rozvoj svých současných či nových živností. Člověk v tísni spolu s místními partnery má za cíl během tří let snížit chudobu 30 000 chudých farmářů, žijících v 205 vesnicích v provinciích Pursat a Kampong Chhnang a podpořit je v chovu slepic, pěstování zeleniny, zakládání modelových farem. Podporuje také síť místních veterinářů. Domácnostem doporučuje instalaci šetrných bioplynáren. 


Za prodaná vejce jsem koupil tele

Said Omar je nádeníkem na stavbách a při zemědělských pracech v malém městečku Aqprok v horách na severu Afghánistánu. Svojí příležitostnou prací živí rodinu o šesti dětech, ženu a svoje rodiče, takže každý přivýdělek a příjem navíc se hodí, zvláště pak pro důležité výdaje, jako např. léky, nebo školní pomůcky pro děti. Rodina doposud pěstovala zeleninu, kterou prodávala na trhu, ale neměla žádná zvířata nebo dobytek.

„Před rokem jsme od organizace Člověk v tísni dostali kohouta a několik slepic a žena se během školení naučila, jak o ně pečovat,“ říká Said. „Také jsme dostali školení o tom, jak je důležité očkování, a organizace nás seznámila s lidmi, kteří mohou naše slepice naočkovat. Dobře je krmíme a teď prodáváme vajíčka.“

Rodina Saida Mohamada pak prodává vajíčka s vypěstovanou zeleninou na trhu. „Každý týden v den trhu chodím na tržiště a vejce sám prodávám. Je o ně velký zájem. I díky tomuto prodeji se nám od loňského roku docela dařilo a tak jsme si mohli pořídit mladé tele. Dá-li bůh, povede se mu stejně dobře jako slepicím, které jsme dostali.“

Nasim se raduje z první snášky

Mohammad Nasim má v sedmnácti letech ošlehaný obličej. Během našeho setkání pozoruji, jak krmí dvanáct slepic. Spolu s dalšími lidmi z chudých rodin na severu Afghánistánu od nás dostal zvířata, protože je poloviční sirotek. Se svým otcem, mullou v místní mešitě, se stará o své dvě sestry. Jedna z nich, devatenáctiletá Šarifa, sedí na zápraží a vyšívá sváteční ubrus, který si odnese do nové domácnosti. Před nedávnem ji totiž otec zasnoubil.

Nasim má z darovaných slepic, dvou kohoutů a dvou krůt upřímnou radost. Ihned nám sděluje novinu o první slepici, která začala snášet a obdarovala ho prvními vajíčky. Ostatní začnou záhy. Zatím jsou mladé, pětiměsíční. Člověk v tísni sledoval jejich líheň a chov na místní farmě ve městě Mazar-e Sharif, kde má kancelář. Nasim a ostatní lidé, kteří od nás dostali pomoc, si museli před distribucí postavit kurník ze dřeva a hlíny, odventilovat a podestlat ho a na zimu zakrýt okenní otvory igelitem. Kurník vypadá bytelně, s jeho stavbou jsme lidem radili.

Mimo to jsme je také učili, jak správně namíchat kvalitní krmivo a jak se o své svěřence řádně starat. Zhruba měsíc po té, co se drůbež zabydlela u svých nových majitelů, jsme pro Nasima a další, přichystali školení, během něhož načerpali znalosti, jak vajíčka nebo nová kuřata prodat na trhu a finančně přilepšit domácnosti.

Nasim zatím nepočítá s velkým výdělkem z prodeje vajec, chce je zužitkovat především v domácnosti a zpestřit tak rodinnou stravu. Pokud za vejce přeci jen utrží něco na trhu, koupí lepší krmivo, aby mu více nesly. Možná si také něco přivydělá na studium. Plánuje se totiž přihlásit na univerzitu v nejbližším městě, Mazar-e Sharifu. Chtěl by se stát inženýrem.

 

 

 

Kohout nebo slepice – cesta k lepšímu životu

Paní Teshite (na první fotce) z vesnice Hamata na jihu Etiopie se usmívá. Právě se totiž stala čerstvou majitelkou 5 kuřat. „Konečně nakrmím své čtyři děti,“ říká a dodává, že skromné políčko, kde její rodina pěstuje kukuřici a čirok, většinou k obživě nestačí. Rodina paní Teshite tak závisí na každém birru, který je schopná vydělat prodejem na místním trhu.

Člověk v tísni spolupracuje s etiopskou vládou na podpoře zemědělců a zemědělského vzdělávání. Na jihu země jsme podpořili celkem 8 farmářských školících středisek, v nichž se místní zemědělci učí moderním postupům hospodaření se zemědělskou půdou. Rolníci na modelových políčcích zkouší pěstovat nové plodiny nebo používat hnojiva a získaných dovedností pak využijí na svých vlastních pozemcích.

„Samotná podpora farmářů však nestačí. Početné rodiny totiž často mohou obdělávat jen malá políčka, jejichž výnosy rodinu neuživí,“ vysvětluje Veronika Štastná, pracovnice ČvT v Etiopii. Naším cílem je proto dále pomáhat rodinám zemědělců. Jednou z cest je podpora manželek rolníků. „Tyto ženy často zůstávají doma. Nemají totiž možnost jakékoliv výdělečné práce, která by do rodinných rozpočtů přinášela další peníze,“ doplňuje Veronika. V rámci svých aktivit tak Člověk v tísni v září 2013 zajistil celkem 270 kuřat pro 54 žen z těch nejchudších rodin . Poskytnutá kuřata umožní rodinám nejen zlepšit jejich rodinné jídelníčky, ale především zajistit další příjem prodejem nově vychovaných kuřat na místním trhu.

„Chtěla bych moc poděkovat Člověku v tísni a jeho dárcům za kuřata pro naši rodinu,“ říká paní Teshite s drůbeží v náručí. „Díky nim se budeme mít lépe. Znamenají pro nás mimo jiné velkou morální vzpruhu a naději do budoucna.“

 

 

 

Dříve jsme jedli jen obilné placky

Pětatřicetiletá Nuritu Yesi nás vítá před svou chýší s miskou plnou slepičích vajec. „Před čtyřmi měsíci jsme od vás dostala 6 kuřat a nyní už mi snáší vejce,“ říká s úsměvem. Týden předtím paní Yesi prodala první várku asi osmi vajec na místním trhu.

Matka čtyř dětí říká, že jí a její rodině zvířata hodně pomohla. Slepice, které dostala od Člověka v tísni, jsou speciálně šlechtěné na snášku vajec. Paní Nuritu zvířata využije především k tomu, aby vydělala nějaké peníze prodejem jejich vajec na trhu. „Pokud mám štěstí, za jedno vejce dostanu na trhu asi 2 Birry (v přepočtu 2Kč). Když jich prodám dost, mohu za vydělané peníze koupit například olej nebo sůl, prostě věci, které nám doma chybí.“ 

Kromě slepic, které Nuritu dostala od Člověka v tísni, má ještě několik vlastních, které teď může využít na maso. „Dříve jsme jedli jen obilné placky, teď můžeme do našeho jídelníčku zařadit vejce a čas od času i kuřecí maso.“ usmívá se.

Člověk v tísni v Etiopii v okrese Alaba rozdal díky dárcům Skutečného dárku 14 rodinám celkem 74 kuřat.

 

 

 

Víc kuřat, lepší život

Starší paní ve fialové košili kolem sebe rozhazuje směs ze zrní a nasekaných listů a u toho nahlas opakuje kambodžskou verzi „Nápipipi“. Čím dál hlasitěji vydává zvuk podobný „Vrrrrrtuhuhu, vrrrtuhuu…“ a kolem ní se doslova rojí slepice od malých kuřat až po ty staré několik měsíců. Ty nejmenší jsou schované v kotci z palmových listů. Kousek vedle je polička, kde sedí nosnice na vejcích. Vyklání se, div nevypadnou, ale svědomitě plní svou roli – zlepšují rozpočet paní Mee Di a vůbec celé pětičlenné domácnosti.

Mee Di si chov slepic pořídila v rámci skromného podnikatelského plánu. Dostala příspěvek od společnosti Člověk v tísni prostřednictvím její partnerské organizace Phnom Neang KangRei Association (PNKA). Z peněz od českých dárců si nechala postavit pletivový kurník a vše, co je pro slepičí chov potřeba. „V tuhle chvíli mám 90 slepiček. Než mi Češi pomohli, tak jsem jich taky pár měla, ale chov byl o hodně menší. Stačil jen pro naši potřebu. Dneska už můžu vejce a slepice prodávat na trhu,“ vysvětluje výhody Mee Di.

Za poslední zhruba rok, kdy se chov začal hodně rozrůstat, paní Di vydělala jen na prodeji kuřat 3 000 korun. Přivydělává si různě – prodejem zeleniny, pletením košíků nebo prací na poli u farmářů z vesnice. Její rodina má jen malé rýžové pole, které pokryje stravu na necelý půlrok. Rýži na dalších 6 měsíců si rodina musí koupit. „Než jsem začala obchodovat s vejci a slepicemi, bylo to pro nás hodně těžké. V podstatě jsme tak čtvrtinu roku žili na dluh. Ještě dnes máme nějaké drobné dluhy ve vesnici. Často nebyly peníze ani na školní pomůcky pro vnoučata,“ vzpomíná Mee Di.

Dnes už může mít i nějaké plány do budoucna. Jaké? „Chci určitě rozšířit chov. Víc kuřat, větší výdělek,“ směje se.

 

 

Člověk v tísni zlepšuje živobytí lidem v Kambodži

Většina chudých obyvatel Kambodži postrádá počáteční kapitál potřebný pro rozvoj svých současných či začátek nových živností. Již třetím rokem společnost Člověk v tísni poskytuje na základě žádostí v nejúspěšnějších obchodních záměrech materiální podporu potřebnou pro rozvoj živobytí nejchudších rodin v provincii Kampong Chhnang. Pomoc je poskytována pro živnosti, jako jsou chov drůbeže, pěstování zeleniny a hub, chov ryb a žab, rybolov, či drobné podnikání. V tomto roce společnost svou pomoc soustředila do 12 vesnic a podpořila tak, díky dotaci České rozvojové agentury a dárcům z České republiky, v chovu drůbeže 165 nejchudších ro­din.

Jak se v Etiopii daří darovaným kuřatům

Paní Mulu žije se svým manželem a třemi dětmi ve vesničce Huletena Konicha, která se nachází v okrese Alaba na jihu Etiopie. Tato oblast je velice vyprahlá a převážně zemědělským rodinám se daří uživit jen s vypětím všech sil. Vloni v létě jsme díky Vám ve čtyřech vesnicích darovali místním rodinám celkem osm set kuřat. Jedna rodina dostala obvykle podle situace dvě nebo tři kuřata. Jak Váš dárek přispěl ke zlepšení života místních rodin a jak se dnes darovaným kuřatům daří?

Slepice jsme dříve neměli,“ potvrzuje paní Mulu, zatímco její nejstarší syn nám běží ukázat darovanou slepici a vajíčko. „Loni jsme od dárců z České republiky dostali dvě kuřata, slepici a kohouta, a náš život se tím výrazně zlepšil. Vejce nám přináší řadu výhod, jsem vděčná zejména za zlepšení zdraví mých tří dětí“, raduje se paní Mulu. „Díky prodeji vajec jsem mohla naší domácnosti dost ulehčit. Postupně jsem si našetřila peníze a mohla jsem vybavit mého nejstaršího syna do školy.

Paní Mulu se od rána do večera nezastaví. „Každý den brzy ráno jde můj manžel pracovat na pole. Já po probuzení připravím snídani pro své děti a manžela a donesu manželovi jídlo. Potom musím dojít pro vodu, což mi zabere hodně času, a jakmile se vrátím, už je čas připravit oběd“, popisuje každodenní rutinu s nejmladším synem v náručí. „Musím také poslat dobytek na pastvu. Často jdu pomoci s prací manželovi nebo sesbírám, co se nám urodilo na našem políčku. Potom poklidím domácnost a začnu připravovat večeři. Takhle to je každý den.“

Člověk v tísni pomohl také s vakcinací kuřat a krmivem. Letos na jaře jsme v oblasti podpořili stavbu kurníků, které mohou sdílet vždy tři domácnosti a zvýšit tak výnos ze společného chovu slepic.

 
Díky Vaším kuřatům se teď mohu více věnovat svým dětem

Letos v červenci jsme díky Skutečnému dárku darovali kuřata také pětadvacetileté paní Chun Mom. Chun žije se svou rodinou v malé vesničce jménem Thnal Tasaeng, která se nachází v těsné blízkosti řeky Tonle Sap v samém srdci Kambodži. Rodiny žijící v této oblasti se často potýkají s těžkou chudobou, k níž v nemalé míře přispívají přírodní podmínky.

„Manžel se stejně jako většina lidí z vesnice živí rybařením. Řeka pro nás představuje velký zdroj obživy, na druhou stranu ale také to, co naše životy nemálo ztrpčuje – časté záplavy, nemožnost obdělávat půdu jinými druhy zeleniny než vodními, a nakonec i omezený přístup na hlavní trh ve městě“, popisuje každodenní peripetie paní Chun. „Často jsem manžela k řece doprovázela a snažila se mu s úlovkem pomoci. Před třemi měsíci se nám však narodil náš druhý syn a já musela práci značně omezit. Bylo mi jasné, že pro děti by bylo nejlepší, kdybych s nimi zůstala doma. Obě jsou stále ještě velmi malé, prvnímu synovi jsou jen tři roky. Moc dobře jsem si však také uvědomovala, že manžel sám naši stále se rozrůstající rodinu neutáhne.“

„Nyní se však situace naprosto změnila,“ dodává vzápětí paní Chun a bere svého novorozeného syna do náručí. „Díky dárcům z České republiky jsme dostali 15 kuřat a ještě měsíční dávku krmiva. Kuřata jsme nechali naočkovat a teď rostou jako z vody, začala už i snášet vajíčka. Ty ukládám a nechávám z nich vylíhnout nová kuřátka, která mi pomohou rozšířit můj chov. Nyní už se těším na konec příštího měsíce. Koná se totiž třídenní oslava místního svátku Pchum Ben, uctívající památku všech zemřelých, kde budu moci svá větší kuřata prodat za dobrou cenu“, radostně líčí své plány paní Chun, která nyní může bez výčitek zůstávat doma, starat se o své děti a k tomu ještě posílit rodinnou kasu o pravidelný zisk z prodeje kuřat.

 

Člověk v tísni v Kambodži

Člověk v tísni se od roku 2010 snaží zlepšit živobytí 8 000 chudých venkovských obyvatel v provincii Kampong Chhnang. Zaměřujeme se na podporu nových nebo rozvoj existujících zdrojů obživy. Snažíme se zvýšit znalosti místních lidí zejména v oblasti efektivity zemědělské produkce a přispět k tomu, aby si byli schopni zajistit zdroj pravidelného příjmu.

 
Až budeme mít hodně slepic, budeme stát na vlastních nohou

Pan Arulnidi a paní Chelvarani se opět zabydlují po dvou letech ve svém domku. Utekli před válkou. Je malý zázrak, že všichni přežili a šťastně se vrátili domů. Ale jednoduché to neměli a nebudou mít ani v budoucnu. Slepice od dárců z Česka jim pomohou v těžkých začátcích a rodina má už se slepicemi velké plány.

„Hned jak jsme se vrátili domů, jsem se snažil sehnat práci. Čínská firma staví skrz náš okres silnici a most přes řeku a potřebují hodně dělníků. Pracuji na stavbě od rána do večera, ale moc nevydělám. Byl jsem během války raněný a nemohu dělat těžkou práci,“ ukazuje Arulnidi velkou jizvu na noze a těžce kulhá opřít se o zeď malého domku.

„Před válkou jsme měli hodně drůbeže a taky krávy, ale když jsme se vrátili zpět, nezbyl ani kurník, natož zvířata. Všechno rozebrali a snědli bojovníci a vojáci válčících stran,“ vzpomíná a vysvětluje Chelvarani a v jejím hlase není znát zloba ani hořkost. S tím, co bylo, je smířená, nic na tom nezmění. Ale co se budoucnosti týče, to se vynasnaží ze všech sil, aby se rodině žilo co nejlépe. „Máme tyhle slepice od vás teprve pár týdnů, ale už si u nás zvykly a nesou vajíčka,“ chlubí se.

„Všechny naše děti chodí do školy. Ajentin a Asfinu do druhé a sedmé třídy a maličký Yestos do školky. Děti se nemůžou dočkat, až budeme mít kuřátka,“ usmívá se Chelvarani. „Zatím vajíčka neprodáváme ani nejíme, necháváme je kvočnám vysedět. Chceme mít aspoň dvě stě slepic a pak rozjet prodej masa a vajec ve velkém,“ dělí se s námi o své plány Arulnidi a ukazuje první vajíčka, ze kterých brzy budou kuřátka. „Pak, až budeme mít spoustu slepic a celou slepičí farmu, nebudeme potřebovat dávky jídla z humanitární pomoc, na kterých jsme nyní závislí a budeme prostě stát na vlastních nohou,“ těší se Arulnidi.

 

Něco málo o Srí Lance

Srí Lanku zasáhla v roce 2004 ničivá vlna tsunami. Dlouhou dobu předtím zde ale už probíhala občanská válka, která si vybrala více než 75 tisíc obětí, další miliony lidí přišly o veškerý majetek a byly v důsledku války nuceny opustit své domovy.

Naše pomoc zde od roku 2005 směřuje k lidem, kteří prošli válečným konfliktem a kterým navíc další tragédii způsobila živelní katastrofa. I díky podpoře dárců z České republiky se zde pomalu daří obnovovat živnosti a vracet život do normálu.

 

Náhledy certifikátu

Zde se můžete podívat, jak bude Váš Skutečný dárek vypadat. Níže jsou náhledy tištěného a elektronického dárkového certifikátu, na které můžete kliknout. Obrázek se Vám pak zvětší a budete si ho moci lépe prohlédnout.

Věnování, které je na náhledu červeně, na Vašem Skutečném dárku samozřejmě nebude. Místo toho ho budete moci dopsat vlastnoručně. U tištěného certifikátu dopíšete své přání, až Vám bude doručen Českou poštou. U elektronického máte tuto možnost v košíku.

Náhled tištěného certifikátu

Náhled elektronického certifikátu

Podrobnější popis

Nákupem tohoto certifikátu přispějete na program pomoci OBŽIVA.

Z peněz získaných na program OBŽIVA pomáháme lidem postavit se na vlastní nohy. Podporujeme především ty, kteří vlivem přírodní katastrofy či války ztratili možnost živit sebe a své rodiny. Rybáři dostávají kánoe a sítě, aby mohli znovu vyrazit na moře. Farmářům dáváme ovce či krávy nebo zemědělské nářadí a osivo. Pro začínající řemeslníky zajišťujeme školení.

Naším konečným cílem je ekonomická samostatnost lidí, kterým pomáháme. Nechceme a nemůžeme jim pomáhat donekonečna. Díky projektům OBŽIVA se tito lidé budou schopni sami uživit.

Podívat se na všechny dárky