Dvacet kuřat

Paní Mulu žije se svým manželem a třemi dětmi ve vesničce Huletena Konicha, která se nachází v okrese Alaba na jihu Etiopie. Tato oblast je velice vyprahlá a převážně zemědělským rodinám se daří uživit jen s vypětím všech sil. Vloni v létě jsme díky Vám ve čtyřech vesnicích darovali místním rodinám celkem osm set kuřat. Jedna rodina dostala obvykle podle situace dvě nebo tři kuřata. Jak Váš dárek přispěl ke zlepšení života místních rodin a jak se dnes darovaným kuřatům daří?

„Slepice jsme dříve neměli,“ potvrzuje paní Mulu, zatímco její nejstarší syn nám běží ukázat darovanou slepici a vajíčko. „Loni jsme od dárců z České republiky dostali dvě kuřata, slepici a kohouta, a náš život se tím výrazně zlepšil. Vejce nám přináší řadu výhod, jsem vděčná zejména za zlepšení zdraví mých tří dětí“, raduje se paní Mulu. „Díky prodeji vajec jsem mohla naší domácnosti dost ulehčit. Postupně jsem si našetřila peníze a mohla jsem vybavit mého nejstaršího syna do školy.“

Paní Mulu se od rána do večera nezastaví. „Každý den brzy ráno jde můj manžel pracovat na pole. Já po probuzení připravím snídani pro své děti a manžela a donesu manželovi jídlo. Potom musím dojít pro vodu, což mi zabere hodně času, a jakmile se vrátím, už je čas připravit oběd“, popisuje každodenní rutinu s nejmladším synem v náručí. „Musím také poslat dobytek na pastvu. Často jdu pomoci s prací manželovi nebo sesbírám, co se nám urodilo na našem políčku. Potom poklidím domácnost a začnu připravovat večeři. Takhle to je každý den.“

Člověk v tísni pomohl také s vakcinací kuřat a krmivem. Letos na jaře jsme v oblasti podpořili stavbu kurníků, které mohou sdílet vždy tři domácnosti a zvýšit tak výnos ze společného chovu slepic.

Nahoru ke košíku

Letos v červenci jsme díky Skutečnému dárku darovali kuřata také pětadvacetileté paní Chun Mom. Chun žije se svou rodinou v malé vesničce jménem Thnal Tasaeng, která se nachází v těsné blízkosti řeky Tonle Sap v samém srdci Kambodži. Rodiny žijící v této oblasti se často potýkají s těžkou chudobou, k níž v nemalé míře přispívají přírodní podmínky.

„Manžel se stejně jako většina lidí z vesnice živí rybařením. Řeka pro nás představuje velký zdroj obživy, na druhou stranu ale také to, co naše životy nemálo ztrpčuje - časté záplavy, nemožnost obdělávat půdu jinými druhy zeleniny než vodními, a nakonec i omezený přístup na hlavní trh ve městě“, popisuje každodenní peripetie paní Chun. „Často jsem manžela k řece doprovázela a snažila se mu s úlovkem pomoci. Před třemi měsíci se nám však narodil náš druhý syn a já musela práci značně omezit. Bylo mi jasné, že pro děti by bylo nejlepší, kdybych s nimi zůstala doma. Obě jsou stále ještě velmi malé, prvnímu synovi jsou jen tři roky. Moc dobře jsem si však také uvědomovala, že manžel sám naši stále se rozrůstající rodinu neutáhne.“

„Nyní se však situace naprosto změnila,“ dodává vzápětí paní Chun a bere svého novorozeného syna do náručí. „Díky dárcům z České republiky jsme dostali 15 kuřat a ještě měsíční dávku krmiva. Kuřata jsme nechali naočkovat a teď rostou jako z vody, začala už i snášet vajíčka. Ty ukládám a nechávám z nich vylíhnout nová kuřátka, která mi pomohou rozšířit můj chov. Nyní už se těším na konec příštího měsíce. Koná se totiž třídenní oslava místního svátku Pchum Ben, uctívající památku všech zemřelých, kde budu moci svá větší kuřata prodat za dobrou cenu“, radostně líčí své plány paní Chun, která nyní může bez výčitek zůstávat doma, starat se o své děti a k tomu ještě posílit rodinnou kasu o pravidelný zisk z prodeje kuřat.

Nahoru ke košíku

Člověk v tísni v Kambodži

Člověk v tísni se od roku 2010 snaží zlepšit živobytí 8 000 chudých venkovských obyvatel v provincii Kampong Chhnang. Zaměřujeme se na podporu nových nebo rozvoj existujících zdrojů obživy. Snažíme se zvýšit znalosti místních lidí zejména v oblasti efektivity zemědělské produkce a přispět k tomu, aby si byli schopni zajistit zdroj pravidelného příjmu.

Pan Arulnidi a paní Chelvarani se opět zabydlují po dvou letech ve svém domku. Utekli před válkou. Je malý zázrak, že všichni přežili a šťastně se vrátili domů. Ale jednoduché to neměli a nebudou mít ani v budoucnu. Slepice od dárců z Česka jim pomohou v těžkých začátcích a rodina má už se slepicemi velké plány.

„Hned jak jsme se vrátili domů, jsem se snažil sehnat práci. Čínská firma staví skrz náš okres silnici a most přes řeku a potřebují hodně dělníků. Pracuji na stavbě od rána do večera, ale moc nevydělám. Byl jsem během války raněný a nemohu dělat těžkou práci,“ ukazuje Arulnidi velkou jizvu na noze a těžce kulhá opřít se o zeď malého domku.

„Před válkou jsme měli hodně drůbeže a taky krávy, ale když jsme se vrátili zpět, nezbyl ani kurník, natož zvířata. Všechno rozebrali a snědli bojovníci a vojáci válčících stran,“ vzpomíná a vysvětluje Chelvarani a v jejím hlase není znát zloba ani hořkost. S tím, co bylo, je smířená, nic na tom nezmění. Ale co se budoucnosti týče, to se vynasnaží ze všech sil, aby se rodině žilo co nejlépe. „Máme tyhle slepice od vás teprve pár týdnů, ale už si u nás zvykly a nesou vajíčka,“ chlubí se.

„Všechny naše děti chodí do školy. Ajentin a Asfinu do druhé a sedmé třídy a maličký Yestos do školky. Děti se nemůžou dočkat, až budeme mít kuřátka,“ usmívá se Chelvarani. „Zatím vajíčka neprodáváme ani nejíme, necháváme je kvočnám vysedět. Chceme mít aspoň dvě stě slepic a pak rozjet prodej masa a vajec ve velkém,“ dělí se s námi o své plány Arulnidi a ukazuje první vajíčka, ze kterých brzy budou kuřátka. „Pak, až budeme mít spoustu slepic a celou slepičí farmu, nebudeme potřebovat dávky jídla z humanitární pomoc, na kterých jsme nyní závislí a budeme prostě stát na vlastních nohou,“ těší se Arulnidi.

Nahoru ke košíku

Něco málo o Srí Lance

Srí Lanku zasáhla v roce 2004 ničivá vlna tsunami. Dlouhou dobu předtím zde ale už probíhala občanská válka, která si vybrala více než 75 tisíc obětí, další miliony lidí přišly o veškerý majetek a byly v důsledku války nuceny opustit své domovy.

Naše pomoc zde od roku 2005 směřuje k lidem, kteří prošli válečným konfliktem a kterým navíc další tragédii způsobila živelní katastrofa. I díky podpoře dárců z České republiky se zde pomalu daří obnovovat živnosti a vracet život do normálu.